Je to už dávno, co jsem četla Elysejský klíč - i když jsem tu nebyla vůbec od začátku (soudě podle datace komentářů u první kapitoly jsem v té době ještě nedosáhla ani své první dekády). Ale jsou to jen zhruba dva roky, co jsem pochopila úplný význam těchhle veršů. Nikdy předtím jsem báseň nedokázala plně docenit, protože mi některé věci unikaly, ale už to konečně chápu a jak Elysejský klíč od Alice, tak i tento od Karolky bude v mém srdci až do konce.
Děkuji Vám oběma, že jste se světem sdílely sebe a svoje umění. Dalo mi to hodně.

To je ta nejkrasnejsi basen, kterou jsem kdy cetla, jen tezko ji neco prekona!
Uplnou nahodou jsem se ji pred skoro sedmi lety naucila a do ted ji umim. Slovo od slova.
Vytesala se mi do pameti.

Moc za ni dekuji.

prostě u toho jenom vždycky brečím a přitom se usmívám, asi nemám co bych k tomu řekla, snad jen děkuji

Ach u Merline, vůbec Netuším proč si tohle vždycky čtu... Pokaždé, pokaždé bulim a zase a znova mě to nutí znvu číst celý Klíč... Znám to už zpaměti a za chvíli budu recitovat že snů... Přesto děkuji... Karolce za tohle a Alici za její úžasný svět.

Prosim nevite co se stalo s Alici? Mela na facebooku stranku, kde zverejnovala kousky z pokracovani EK. A najednou vsechno smazano...... dik za info

wow, nemám slov... úžasné! vohnalo mi to slzy do očí a opäť mi to pripomenulo všetky emócie, ktoré so mnou zmietali pri čítaní Kľúča.
A definitívne som sa vzdala nádeje, že raz nastane deň keď aspoň raz neotvorím Kľúč v túžbe prežiť to všetko ešte raz. ( A to som ho dočítala sotva pred týždňom...)

Nádherná báseň!! Objevila jsem možnost napsat,tak píšu. Opravdu neznám lepší povídku než je Elysejský klíč. Ona totiž žádná lepší není. Tato je prostě náídherná. Četla jsem ji už mockrát a pořád se k ní vracím. Ano,směji se u ní a pláču u ní,jsem šťastná když se jim daří. A poslední kapitolu mám přečtenou snad stokrát. Vždycky,když ji přečtu,musím se jít vydýchat,nejraději bych objímala celý svět,tak moc jsem spokojená a šťastná. Opravdu není lepší povídka! Velký dík!!!

Musím si přisadit... Tahle bášeň je vážně krásná.. zas a znova mi připoměla, proč se počád vracím ke Klíči.. Mrzí mne jen že sem se k ff celkově dostala až začátkem roku 2011.. A ke klíči skoro po tříčtvrtě roku.. Elysejský klíč.. Něco, co sem objevila vlastně náhodou.. Něco, co mě provází v mých deštivých dnech... Je to Neco, co nikdo nepochopí dokud to nepřečte.. Myslím, že je to jeden z důvodů, proč sem prý dospělejší než dřív.. Aby člověk pochopil Něco, tak úžasnýho, musí dospět..
A tak bych chtěla tímto Autorce Elysejského klíče za tento krásný Příběh.. Děkuju :-*

Nebudu psát, jak mi Elysejský klíč změnil život. Spíš chci psát o tom, jak mi změnil posledních pár dní.
V prvé řadě se ale chci omluvit, že budu psát sem - velmi mne mrzí, že bylo znemožněno psaní komentářů ke kapitolám. Jsem totiž ten typ, co se vyjadřuje plně ke všemu, co přečte, opíše své pocity a nechá za sebou nějakou stopu. Proto píšu alespoň sem, protože bych nemohla usnout, kdybych se k tomu nijak nevyjádřila - myslím na tomto webu - poslední týden jsem nemluvila v podstatě o ničem jiném.
Pár komentářů jsem četla, pamatuji si chválu a vyjádření úctu a obdivu, dokonce i jeden komentář s "fujfujfuj - všude bůh" atd. a dokonce i autorčinu reakci. Je ale pravda, že na nějaké čtení komentářů jsem neměla pomyšlení. Akorát mě mrzelo, že to čtenáři stihli dřív než já. :-)

Takže... Elysejský klíč se ke mně dostal skrz doporučení. A to doporučení jsem měla přes jiné doporučení. Působím na stránkách OurStories.ic.cz a nějakou náhodou jsem se seznámila s uživatelkou Ronnie. Zjistily jsme, že jsme obě fanynky do HP, a právě ona mi doporučila FF povídky, mezi nimiž byl i Profesor Morous od uživatelky Casiopey na webových stránkách Bez Hranic. Doufám, že nevadí, že specifikuji, ale právě Casiopea měla u dost ze svých kapitol ke konci odkaz na Elysejský klíč.
Harryho Potter zbožňuju - žiju s ním už od svých devíti let (tj. téměř devět let), doteď si pamatuji, když jsem na začátku prázdnin dostala Kámen Mudrců od svého táty. Během druhého stupně základní školy se rozvinula moje záliba v psaní a stejně tak přetrvával zájem o HP. Upřímně jsem ale nikdy nenapsala žádné FF, i když mě to kolikrát lákalo a stále láká. Pár FF jsem si ale četla a musím říct, že toto je to nejlepší, co jsem z fanouškovské tvorby četla...
Jistě, asi je to tím, že má autorka zkušenosti, je dospělá, sečtělá a podle toho to taky vypadá.

Je mi jedno, že je to slash - já totiž nejsem homofob. Spíš i teď cítím určité pření se svým vlastním já, když pomyslím na to, že by Joanne něco takového napsala. Je dobře, že to neudělala, jsem ráda, že příběh je takový, jaký je. A když jsem si četla a od kamaráda ze školy (gaye, prosím) slyšela, o čem to je, přišlo mi to trošku... absurdní? Přitažené za vlasy? Ale nedala jsem na své předsudky a v klidu Kubíka vyslechla, říkal mi, že u toho brečel, a tak jsem si říkala, že to zkusím.

Pozor! To jsem ale nevěděla, co následující týden přijde. Problémy se soustředěním. Naprostá nemožnost koncentrovat se. Ztráta paměti a vykouření poloviny slovní zásoby. Ustarané a soucitné obličeje všech kolem, kteří začali být přesvědčení, že mi jistě a určitě hrabe. Když jsem jim vysvětlila, co čtu a kdo je v páru, tvářili se jako já, když jsem o tom slyšela poprvé. Samozřejmě jsem marně vysvětlovala, že to, že jde o Seva a Harryho vlastně není tak podstatné - ty POPISY, ta láska a naprostá a neuvěřitelná romantika... A právě v této chvíli mi docházejí slova. Co se to se mnou sakra stalo? Četla jsem klidně i pět hodin v kuse a moje oči trpěly.
To, že pomalu začínám stárnout a upadat se do tmy dospělosti, jsem zjistila, když jsem vážně nemohla zastavit slzy. Brečela jsem u Lily. Brečela jsem u posledních kapitol, u bitev, v nitrobranách, culila jsem se jako idiot a jako malé dítě si u některých scén nevěřícně zakrývala oči. Tolik emocí, tolik protichůdných pocitů, jsem cítila naposledy snad ani nevím kdy...

Nakonec snad jen díky, obrovské díky, protože na tohle nezapomenu a budu doporučovat do té doby... dokud budu moct.
Autorce přeji hodně štěstí v životě. Nikdo to nemá jednoduché, ani já, samozřejmě. V tomto FF příběhu jistě šlo hlavně o HP, ale pro mě bylo víc podstatné, že názory a exprese vážně mnohdy vyjadřovaly to, co si myslím či co cítím právě já. A pokud bych se měla vyjádřit k "fujfujfujfuj" komentáři beze smyslu, musím napsat, že pro mě jakožto nevěřícího v Boha, to i tak mělo význam. Věřím ve vyšší síly a vyšší moc - a pokud to někteří nazývají Bohem, tak ať. Každý má právo na své vyznání, a jedno můžu říct s jistotou - autorka má neuvěřitelný talent. Možná od Boha.

Díky Merlinovi. Děkuju.

Poprvé jsem plakala nad povídkou. Nad tou nádhernou, dokonalou slashovou symfonií. Moc děkuji za něco tak úžasného, co na mě dýchalo životem a prozářilo to pustou šeď reality.
Já se smála tak moc, až se okolí divilo. Já plakala najednou tak velmi, až sama jsem netušila proč.
Obrovský obdiv k osobě, co dokážě do slov vnést tolik moudra,citu a duše.
Děkuji, tohle mi zase něco přidalo, do mě, mého bytí! Jednou se ke Klíči vrátím, ale vím, že to bude trvat hodnou chvíli, než se emocionálně vyvětrám. :)
P.S. Jediné, co mi zůstallo záhadou jsou ty mezníky latiny, nepřeložím to. Škoda!

Taky jsem to udělala, zase. Jsem v tom příběhu až po uši a nevím, jestli se to někdy změní. Obdivuji tohle dílo, volbu slov, tají se mi dech. Jsem prostě chycená. Napořád.
Nádherná báseň, jako něžný odraz celého děje. Kdo nečetl nikdy nepochopí...
Díky a omlouvám se, že jsem to objevila až dnes...

?! Koukám se, dívám se a vidím, že touto dokonalou ff žije 'pořád' hodně moc lidiček...proto se teď až stydím, a to už klíč čtu po třetí, že jsem doposud nic nekomentovala...ale toto dílko mě odrovnalo! Vážně skvělá práce!
P.S.: vecpěme to jako píseň moudrému klobouku! :D

Ty taky? Jsem v tom už třetí den ponořená. 37. kapitola. Od třicáté už jsem spotřebovala čtyři balíčky kapesníků. Má pátá repríza. Miluju to. Prostě... miluju. Myslím na Alici. Nevím, jestli kdy budu číst něco lepšího.

Už zase...
Chvilku jsem tu nebyla...
Je to už nějaký čas, co jsem tuhle báseň četla...
A už zase nad ní slzím...
A už zase čtu Klíč...

děkuji...

Vaše reakce jsou velmi milé, děkuji za ně. :) Ještě jsem neprocitla, ještě jsem nepřestala číst. Stále nacházím momenty, které mají moc zastavit čas...

Opravdu moc půvabná báseň ♥

Nedá mi to a zas a znova se vracím na tyto stránky. I když už mám Klíč několikrát přečtený a stažený v počítači i se všemi obrázky a seznamem doprovodných písniček. Proto mě moc těší, když vidím, že stále přibývají komentáře a teď dokonce i tato báseň. Karolko, je nádherná. Moc se Ti povedla. Vyjadřuje nádherným způsobem jednu z mnoha barev Klíče. A je důkazem, že Elysejský klíč neustále žije. V nás...Alice, děkuji Ti za něj!

Nečekala jsem, že se tu něco objeví, a tak jsem moc ráda, že, tu a tam, jen tak z nostalgie, procházím celé tyto stránky.
Tvoje báseň, milá Karolko, je nádherná. Velice působivá a křehká. Klíč mám dávno vytištěný a jsem moc ráda, že si mohu přidat další krásný kousek, včetně doprovodného obrázku.
Děkuji.