Jdi na obsah Jdi na menu
 

Sál vědomí od Iana

21.02.2011

Nečekal jsem, že se Ian bude tak odhodlaně bránit. Stálo mě téměř všechnu sílu prorazit jeho obranou. Znova a znova jsem se snažil prorazit tu nekonečnou stěnu z růžových lístků. Snad můžou být třešňové..? Ne, je to něco jiného.
,,Pusť mě, prosím. Chci vědět..” nedokončil jsem a ustrnul. Najednou se droboučké kvítky rozestoupily a já mohl projít.
Otevřel se přede mnou čarokrásný kus světa. Viděl jsem mírný, smaragdovou travou porostlý, oblý vrcholek. Rozkládal se na široké louce a na jeho vrcholu stál košatý strom. Vědomím jsem zaletěl až k němu. Byla to ohromná jabloň, s větvemi elegantně rozloženými do pravidelné koruny. Byla tak krásná! Tyčila se do nedozírné výše, rozložitá a majestátní. Jen tu a tam byla vidět temná zeleň listoví, jak byla celá obalená v narůžovělých květech. Ztělesnění živého ducha. Vzduch kolem ní omamně voněl a jemný vánek z jejích větví opatrnýma rukama sbíral drobné křehké růžové kvítky a rozhazoval je do širokého okolí. Jako ve snách jsem viděl, jak ty jarní drahokamy dopadají do trávy, aniž by ohnuly jediné stéblo toho zeleného zázraku. Leží tam takhle navždy...?
V okouzlení jsem procházel kolem starého stromu, sledoval hnědou vrásčitou kůru a zdálo se mi, že ten strom je mnohem moudřejší, než bych kdy já mohl být. Jak tu stojí, tak klidně a vznešeně, beze strachu ve své snové říši míru.
Posadil jsem se přímo ke kořenům stromu a do vlasů mi spadlo několik droboučkých okvětních lístků. Sebral jsem je a položil si je na ruku. Byly tak křehké, že jsem jenom těžko mohl uvěřit, že mi právě tyhle bránily vejít do jeho mysli.
Ten pocit přišel pomalu, bylo to jako klidná povodeň v mém nitru, která nemá kam spěchat. Zaplavila mě a já slyšel klidný mužský hlas, jak říká: ,,Jen když najdeš klid uvnitř sebe, najdeš ho i ve světě okolo.”
Pochopil jsem.
Lačně jsem shrábnul několik dalších lístků a v mysli se mi rozhořela další slova.
,,Cesta nikdy nekončí.”
,,Dneska ti to sluší.”
,,Tak už to prosím udělej! Už nemůžu čekat!”
Seberu další. Tisíce slov, tisíce vzpomínek, tisíce emocí, tisíce nálad. Topím se v moři skutečnosti, bez jakékoliv možnosti rozlišit, co je reálné a co ne. Je to jako prolnutí paměti i snů. Bouře, která hrozí, že se v ní ztratím.
,,Musí to skončit.”
,,Je rozdíl mezi jednodušším a lepším.”
,,Dotkni se mě a já zmizím."
Upustím všechny květy, které mám v rukou a jeho vědomí opustí mou vlastní duši. Každý lístek je naplněn jinou vzpomínkou, jinými slovy. Jako by každé slovo, které kdy slyšel, vykvetlo uvnitř něj a stalo se tímhle - jako by si pamatoval vše. Ale neměl schopnost spojit své vzpomínky do logického celku. Jako by uvnitř něj existovalo jen spousta Teď, pospojovaných okamžiků přítomnosti, stejně křehkých jako motýlí křídla. Žádný čas, žádná racionální návaznost.
Zhluboka jsem nadechl a zvedl oči k nebi. Vůbec nemá nic společného s tou jednotvárnou zrcadlově modrou plochou na Zemi. Je jako moře... Temné, hluboké, někde se modravost vody mísí s narůžovělou barvou úsvitu, jindy převažuje fialová. Jako by nějaký malíř použil podivně vášnivé sfumato. Nikde žádné slunce. Jen vzdáleně studené ostří hvězd.
Někde daleko na nebesích se mihnou průsvitné postavy. Mohly to být divoké husy, kdybych neviděl lesk jejich křídel. Příliš velkých, než aby byly ptačí. A jejich oči - třpytily se stejně jako hvězdy. Zdálo se mi, že na mě mrkly...?
Tohle místo je jako poslední výspa věčnosti. Bez času a prostoru - okamžik, kde není žádné odsouzení a hříchy jsou odpuštěny dřív, než jsou spáchány.
Otočím se a ještě jednou přejedu pohledem tohle místo, lístky kolem mě fascinovaně zavíří a já mám jediné přání. Zůstat tady navždy.

______________________________________________________________________

Klidné. Půvabně klidné :-) Až mi to voní Tibetem... :-) Moc se mi líbí představa tisíců Teď, bez vzájemné návaznosti - je vážně nesmírně zajímavé zjišťovat, jak každý fungujeme trochu jinak :-) Díky, Iane

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Strom emocí a pocitů...

(Elza, 22. 2. 2011 11:36)

...Iane, to je nádhera. Také bych chtěla mít 'sklad vjemů', ale bojím se, že by mě to příliš zraňovalo... Je úžasné, jak jsme rozdílní! *:DD