Sál vědomí od kakina
27. 01. 2011
Sál vědomí - kakin
Můj sál má podobu obrovského apartmánu se stropem podobným bradavickému, pouze s tím rozdílem, že je na něm pořád jasno.
Apartmán je plný lidí... lidí, které už v reálném životě nemohu potkat, protože už nežijí.
Je tu řada mých přátel, kamarádů, kteří svůj těžký život zakončili převážně sebevraždou.
Jsou tu moje prababičky, děda, kteří zemřeli na dlouhodobé nemoci, i můj spolužák, který ve svém mladém věku dvaceti let zemřel ve vězení.
Je to pokoj plný smutku z představy, že mě obklopují jen vzpomínky na ty lidi, ale zároveň i radosti, že jsou tu stále se mnou.
Ve druhém pokoji se nachází velká mramorová socha lva se dvěma hady místo dvou ocasů... je to symbol jak české státnosti, tak symbol Nebelvíru a Zmijozelu... mých nejoblíbenějších kolejí.
Kolem pobíhá řada významných osobností, tentokrát i těch, které ještě žijí...Václav Havel, Albert Einstein, mí oblíbení spisovatelé (těch je hodně) a řada dalších.
Když vyjdu na zahradu, obklopí mě halda rozjívených dětí z různých knížek a pohádek.
U stříbro-zelené fontány, ze které prýští červeno-zlatá tekutina s příchutí tropického ovoce, stojí mí oblíbení hrdinové z Harryho Pottera a u dlouhatáááááánskeho stolu, na jehož druhý konec nelze dohlédnout a na kterém je řada chutných pokrmů, stojí ta největší a nejúžasnější osoba... Draco Malfoy.
Když chci být sám, představím si šumění moře a ihned se ocitnu na pobřeží Atlantského oceánu.
Nedaleko stojí malý dřevěný srub, jehož vnitřek je mnohonásobně zvětšen.
Po pravé straně je psací stůl s pohodlnou kancelářskou židlí.
Když se na židli otočím, mám před sebou malou kuchyňskou linku s rychlovarnou konvici a nepřeberné množství kávy a čaje.
Vedle stolu je mohutná kartotéka s nejméně stovkou šuplíků, v nichž jsou mé vzpomínky ve formě spisů.
Stačí však spis otevřít a na obrovské obrazovce, která slouží i jako monitor k notebooku, se celá vzpomínka přehraje.
Ve zbytku prostoru je vysoká knihovna veškerých knih, které kdy byly vydány, tu ale nikdy nepoužívám, jen rád chodím mezi regály a přemýšlím.
Knihovna je dělaná jako bludiště; výborné na odreagování.
________________________________________________________________________
Milý kakine… Je smutné zažít tolik bolestivých ztrát, postrádat tolik důležitých lidí. Ale smutek patří k životu – a je v tom velká síla, když ho dokážeš přijmout a naučit se těšit ze vzpomínek. To je dobré; myslím, že bys měl být na sebe pyšný J
Tvůj sál má mnoho obdob, mnoho úrovní – tak jako život sám. I to je skvělé. Snoubí se v něm realita s půvabem snění a pohádek, je v něm klidný kout i imaginární láska… J Myslím, že každý by takovou lásku měl mít, ideál, který v životě nejde potkat – a který je koneckonců pro život nepoužitelný J - ale se kterým ve své fantazii smí prožít... cokoliv ;-)
Přeji ti ještě mnoho příjemných chvil ve tvém sálu. A děkuji za tvou odvahu se s námi o něj podělit 
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář