Jdi na obsah Jdi na menu
 

Zelené pro Severuse od Akumanie Devil

Severus prožíval vnitřní otřes. Ne, to nebylo správné slovo. Zemětřesení. Tsunami. Velký třesk.
Pilíře jeho světa se drolily v základech a vypadalo to, že se budou i nadále bortit a pokračovat ve své smrtonosné zkáze přibližně dalších sedm let.
Takovéto zjištění ovšem nebylo až tak překvapivé, jak se na první pohled zdálo. Severus měl přesně jedenáct let, aby se připravil na tento den a také jich pečlivě využil; Nebelvíři se v dnešních dnech téměř vrhali z hradeb, jen aby se s ním nemuseli střetnout v prázdné chodbě. V době jejího příjezdu byly bezpečně zajištěny všechny podmínky k omezení jejich fyzického i psychického kontaktu na naprosté minimum.
Avšak to by se Severusovi nesměl Život tak rád vysmívat přímo do obličeje. Tentokrát to byl nový rekord; léta příprav a grandiózních urážek rozmetány do prachu cesty jediným slovem.
„ZMIJOZEL!“
Celá společenská místnost v té chvíli ztichla. Pověstný špendlík by byl hlasitý asi jako rána z válečného kanónu.
Copatá rusovlasá dívenka roztřeseně polkla. Rychle zamrkala, několikrát se zkusmo nadechla a seskočila z dřevěné stoličky. Sundala si z hlavy Moudrý klobouk. Podala ho oněmělé profesorce Prýtové a se vztyčenou hlavou zamířila ke zmijozelskému stolu.
Severus žehnal všem svatým, když jeho studenti začali nadšeně tleskat a přivítali malou Lily Potterovou ve své koleji. On sám se zvládl pouze zvednout, pokynout Minervě a vypařit se jako Dýměnka Bezvonná učitelskými dveřmi na kraji pódia.
Komnaty v jeho sklepeních ho přivítaly tak jako vždy; chladně a klidně. Prázdně.
Přesně tak, jak to právě v ten moment potřeboval.
Severus se posadil do svého polstrovaného křesla a stínovou magií zapálil oheň v krbu. Plameny vyskočily, zamihotaly se ve vzduchu a jejich hladová kusadla se zaťala do chutného borovicového dřeva.
Byla to zvláštní analogie k tomu, co právě prožíval, ale překvapivě příhodná. Jeho srdce byl kus smolnatého dřeva, které stravoval nesnesitelný smaragdově zelený žár. A až s ním jedenáctiletá Lily Potterová skončí, zůstane jen černý oharek v hromadě popela. Avšak Severusovi naříkání nad nespravedlivostí osudu nikdy nevydrželo moc dlouho.
Rázným pohybem se zvedl, otevřel dveře a kvapnými kroky zamířil k ředitelské kanceláři.
Musel si s někým promluvit.
 
…
 
„Žádám o přezkoumání výsle-“
„Zamítá se.“
Severus zavrčel. Překonal těch několik málo kroků, které ho dělily od mahagonového stolu, a zapřel se rukama o jeho hranu.
„Rád bych si myslel, že ti tvá nová pozice nepozvedla už tak dost nepochopitelně vysoké ego do astronomických výšin v domnění, že víš, co se mi ubozí smrtelníci chystáme říct, Minervo.”
„Severusi,” povzdechla si Minerva McGonagallová, nová ředitelka Bradavic. Opřela se do velké kožené židle a pokynula mu rukou. „Prosím. Do toho. Co jsi mi chtěl říct?”
Severus se narovnal do své působivé temné výšky.
„Chci, aby byly přezkoumány všechny výsledky dnešního zařazování Moudrého klobouku.”
„Zamítá se.”
„Důvod?”
„Moudrý klobouk byl očarován zakladateli tak, aby působil jako mentální zrcadlo kouzelníka, který ho nosí. Je pouhým odrazem duše. Čili, Severusi, nemá vědomí, které by se mohlo zmýlit. Věc, o které jsem si jistá, že moc dobře víš,” dodala kousavě a propálila ho nehezkým pohledem přes vrcholek svých brýlí.
Severus to ignoroval. „Ano. Zakladateli. Zkus mi připomenout, kolik už je to let, drahá Minervo? Více než jeden tisíc. Nemyslíš si, že je to podezřele dlouhá doba na zachování spolehlivosti tak složitého kouzla, které nebylo za celý ten čas ani jedinkrát obnoveno? To je jak se říká do nebe volající.”
„Každých pět let se koná pravidelná prohlídka. A ani jednou nebyla zjištěna jakákoliv závada. Ani jednou. Za víc než tisíc let.”
„Vše musí být jednou poprvé.”
„Ach Severusi…” řekla lítostivě. „To je ti její přítomnost až tak zatěžko?”
Severus ucukl, jako by ho spálila. Ustoupil.
„To s tím nemá co dělat,” pronesl pak strojeně. „Pouze poukazuji na zjevný fakt nedostatku prověřování spolehlivosti bradavických staromagických relikvií.”
Minerva se na něj tak nějak unaveně zahleděla. „Pokud je tohle to, čemu chceš věřit…” Narovnala se ve svém křesle, rozložila svitek pergamenu a namočila husí brk do černého inkoustu. „Dobrá. Nechám na tvou žádost svolat primuse a pověřím je přezkoumáním výsledků letošních prváků. Ale Severusi, přijmeš jejich výsledek. Jakýkoliv. Tohle je totiž ten jediný ústupek, který jsem kvůli tobě ochotna učinit.”
 
…
 
Lily Potterová byla Zmijozel.
Nemělo smysl to teď popírat. Zkouška byla provedena hned druhý den a to se stoprocentně stejným výsledkem. Severusovi nezbylo nic jiného než přijmout prostá fakta.
Lily Potterová byla Zmijozel.
 
…
 
„…pokud přidáme rozmělněné kořínky Ušochytky spolu s odvarem z Kůrorostu a vše budeme míchat deset minut na stálém, středně velkém plamenu při levosměrném otáčení o síle jeden a půl kotlíku za čtvrt minuty, dostaneme celkem přijatelný…?” Severus se rozhlédl. „Kdo z vás mi může říct, o jaký lektvar se jedná?”
Třída náhle ztichla, naplnila se smrtonosnou hrůzou propocených žáků.
„Nikdo? Jaké… zklamání,” pronesl pomalým temným hlasem. Založil si ruce na hrudi a s potěšením pozoroval přímou úměrnost mezi jeho postupem k prvním lavicím a zrychlováním dechu třesoucích se budoucností kouzelnické Británie.
„Per Celer Plantae je lektvar používaný pro urychlování růstu rostlin především pak bylinkáři či amatérskými zahrádkáři. Jeho schopnosti jsou využívány také předními farmaceutickými laboratořemi a byly prokázány jeho účinky i ve spojitosti s rychlejším dozráváním ovocných stromů, které jsou jinak proti podobným lektvarům imunní.”
Severus se usmál. Nejbližší žáci prodělali hyperventilaci.
„Avšak rád bych si vyzkoušel jeho působení na živočišném druhu Adolescenta Nedorosta. Samozřejmě, že vedlejší účinky, jako brčálově nazelenalá kůže a náhlá touha po zvířecích exkrementech jako zdroji potravy, jsou nutným zlem, ovšem pro vědu cokoliv, že?” Významně se rozhlédl a jeho úsměv se ještě rozšířil. „Takže kdo mi na konci dnešní hodiny nebude schopen odevzdat alespoň jeho přijatelnou obdobu, bude mít tu čest a stane se mým osobním testovacím subjektem. Je to všem jasné?”
„Jasné!” ozvalo se sborově.
Severus se spokojeně ušklíbl; strašení mrzimorských prváků byla jedna z jeho nejoblíbenějších ranních činností. Ještě chvíli pozoroval chvějivé drobné ručky nejistě sahající po listech Osmihlavky, než se otočil a usedl za svou katedru. Ze stolu vytáhl zažloutlé pergameny a červený inkoust; opravování lektvarových písemek. Další neskonale zábavná kratochvíle. Rozložil papír, namočil hrot brku a se zájmem blechy o krevní skupinu přečetl jméno prvního šťastlivce.
Dobrá nálada byla pryč.
Lily Potterová mu znovu připomenula svou existenci.
Polknul. Ruka s brkem se zachvěla.
Stiskl zuby. Silou vůle přesunul červený hrot k první otázce, pečlivě pročetl odpověď, škrtl.
A pak znovu.
A znovu.
Znovu.
Severus se opřel a nevěřícně zíral na červený test před sebou.
Bylo asi naivní čekat, že by Potter, jakýkoliv Potter,  mohl kdy v životě pochopit tu prostou krásu, kterou lektvary oplývaly.
 
…
 
„Jak to myslíte, pane Flinte, že nemáte čas?”
„Tak, pane profesore, že jsem kapitán našeho famfrpálového týmu, který jen tak mimochodem po odchodu Bellatové, Murphyho a Kumala nestojí ani za zlámaný galeon, a protože jsem Primus, musím sestavit seznam studentů pro výpomoc v kuchyni domácím skřítkům, což je sak– velmi nevděčný úkol. Speciálně pokud je rodinné zázemí našich studentů krajně pochybné, ale zkuste si to vysvětlovat zástupkyni SPOŽÚSu, když je jejich zakladatelkou samotná ministryně. A pokud jste si ještě nevšiml, tento rok budu skládat své OVCE, a jestli mám být přijat na ministerstvo, potřebuju mít perfektní skóre. Perfektní, pane profesore. Perfektní!”
„Dobrá. Chápu. A přestaňte si probůh rvát vlasy. Seznam studentů bude jednoduchý. Abecední pořadí. A kdokoliv bude mít výhrady, má na odpoledne zajištěné plány v podobě drhnutí kotlíků. Náš famfrpálový tým nestál za nic už dlouho před vámi, takže tím se nijak neznepokojujte a snažte se v klidu připravit na své zkoušky. Jste nejlepší v našem ročníku. Vaše šance jsou již teď mimořádně nadprůměrné. Pokud jde o naší ministryni, jedná se o moji bývalou studentku. Promluvím s ní. A teď, můžete doučovat Lily Potterovou lektvary pro první ročník?”
„Ale pane profesore, já nemám čas!”
 
…
 
Minerva byla proradná a zrádná žena, která si zasloužila být zařazena do Zmijozelu.
A svůj nápad ohledně konzultačních hodin si mohla na cestě do pekel, kam ji Severus laskavě odkázal, vzít s sebou.

…
 
„Severusi, jako ředitel havraspárské koleje rozumím tvé averzi pro… intelektuálně neohrabané studenty, ale prosím, buď té lásky a přesuň své konzultace z pátku třináctého do nějakého běžnějšího a hlavně hojnějšího časového horizontu.” Kratiknot se otočil k odchodu, ale hned se zase zarazil.
„A abych nezapomněl, kentauři ti vzkazují, že v Zapovězeném lese o půlnoci žádné děti nechtějí.”
 
…
 
Severus si tato slova pomyslel jen málokdy, avšak dnes při sklence ohnivé whisky a příjemného alkoholového opojení pro ně byl vcelku příhodný okamžik.
Byl v koncích.
 
…
 
Jejich první skutečné setkání se sice opravdu odehrálo v den Severusových konzultací, ale s naprosto odlišným spádem než očekával.
„Pane profesore!” zaječela malá Lily, když rozrazila dveře sklepní učebny.
„Pane profesore, ovce…” škytavě nabrala dech. “Ovce se… Hagrid potřebuje vaší pomoc!” Vytřeštila oči. „Rychle!” Pak se otočila, rusé copy za ní zavlály a byla pryč.
Severus jí byl v patách.
Utíkali spolu mezi kamennými chodbami, přes nádvoří, dolů po stráni směrem k Hagridově hájence. Postarší profesor lektvarů a ubrečené ohnivé děvčátko. I Severus musel uznat, že výjev to byl vskutku zajímavý.
Obr ležel před starou polorozpadlou psí boudou. Dech nepravidelný, čelo orosené potem a oči podlité krví. Ruku zatnutou na srdci.
Na první pohled jasné příznaky otravy.
„Co se stalo?!” vyštěkl Severus na jednoho ze dvou chlapců klečících z obou jeho stran.
„Hagrid… on,” vykoktal ten starší. James Potter, jak si překvapeně uvědomil.
„Ukazoval nám svoje nová zvířata a…”
„Jsou to ovce. Takové chundelaté. Nemůžu si vzpomenout, jak se jme- ”
„Ježíši, to je snad jedno, Lily!”
„Není, Jamesi!”
„Jedna ho kousla!” vyhrkl Albus Potter. Oči měl skelné, plné slané vody. „Ale pořádně, pane profesore. Podívejte!”
Vyhrnul bavlněnou tuniku a odhalil velké břicho. Temně černé otisky zubů se rýsovaly proti horké červeno-fialové kůži.
Severus k nim přiložil ruku a pozorně sledoval jejich tvar. Byly oblé jako dvě protilehlé podkovy. A na každém půlkruhu byly dva hluboké kruhové vpichy. Jako od hadích tesáků. Severus se rozhlédl po zelené luční pastvině.
„Chyťte se mě.”
Poslechli okamžitě. Přenesl se spolu s nimi po nouzovém učitelském kanálu přímo na ošetřovnu. S tupým žuchnutím dopadli na zem. Místností se rozezněl poplach.
„Proboha, Rubeusi!” vykřikla madam Pomfreyová. Upustila bílé bandáže, stínovou magií přenesla šafáře na jedno z lůžek, které zaskřípalo pod jeho vahou. „Co se stalo?”
„Otrava.” Obrátil se na mladšího z bratrů. „Pane Pottere, potřebuji, abyste došel  pro profesora Longbottoma. Řekněte mu, co se tu stalo, a že potřebuji, aby okamžitě identifikoval každou jedovatou rostlinu, kterou mohla ta zvířata sežrat. A také mu řekněte, aby zamezil přístup všem žákům na školní pozemky. Nechci žádná další kousnutí, rozumíte?”
Albus přikývl. Zmizel ve dveřích.
„Poppy, jedná se o Pekelné ovce, nebo ovce Hadí. Kolik tady máš použitelné protilátky?”
„Dost pro jednu až dvě dávky.” Pohlédla mu dlouze do očí. „Standardní velikosti.”
Severus se zarazil při svlékání pytlovité látky z obrových ramen. Přikývl.
„Dobrá. Připravím další.” Přivolal misku s letaxem a došel ke krbu. „Soukromé komnaty Severuse Snapea.” Plameny vyšlehly zeleným jasem a vyletěly z nich dózy a flakónky s usušenými rostlinami, kořínky, květy a částmi magických živočichů. V závěsu jim byly cinkající kotlíky, hořáky, metličky s hmoždíři a cínovými odměrkami. Severus přeměnil několik lůžek na provizorní stoly, zapálil plamen pod kotlíkem a pustil se do strouhání čerstvé kůry Bergamotu.
„Pane Pottere, buďte tak laskav a vyprovoďte neužitečné návštěvníky ven na chodbu,” řekla pevně Poppy při pohledu na dav zvědavců postávajících ve dveřích. „A přiveďte sem ředitelku.”
„Ano, madam.”
„Vy, slečno Potterová, prosím, natočte studenou vodu do lavoru a přineste mi ho spolu s žínkou. Rána se musí vyčistit.”
„Ano, madam.”
Severus zvedl oči od práce a střelil jimi zamračeně k lékouzelnici. On sám by nejraději všechny kromě nich dvou vykázal ven, avšak Poppy pokaždé nějakým způsobem věděla, jak zaměstnat mozky zainteresovaných přihlížejících tak, aby měli dojem, že pomáhají a zároveň se nikomu nepletli do cesty.
Místo toho tedy sáhl po tvrdých dřevnatých stoncích s tmavě zelenými listy a bílo-šedými kvítky Estragonu a začal je najemno sekat ostrým obsidiánovým nožem.
Příprava tohoto konkrétního lektvaru byla velmi precizní činnost vyžadující všechnu jeho pozornost. Severus se oprostil od okolního dění a zaměřil se čistě na pohyby nože, bublání kotlíku a aromatickou vůni Černobejlu.
Nechal se tím natolik pohltit, že se ze svého pracovního opojení vymanil až v momentu, kdy se ozvalo hlasité lupnutí, jak se do místnosti přenesl Longbottom. Mladý Albus se pustil jeho ruky a okamžitě se vrhl k Hagridovu lůžku. „Jak je mu? Bude v pořádku? Můžu nějak pomoct? Sakra, co to z toho teče?!”
„Hnis, pane Pottere,” řekla naprosto klidně Poppy.
„Hnus,” zašklebil se James Potter a vystoupil za McGonagallovou z krbu. Právě tu chvíli si vybral jed k jedněm z posledních projevů. Šafář se zazmítal v křeči. Jeho tělo se roztřáslo a z úst se vyvalila černá krev.
„Žádná kouzla,” zaječela Popy. „Všichni pryč. No tak, rychle! Minervo, pane Longbottome, pomozte mi ho obrátit na bok. Severusi, jak jsi na tom s protilátkou?”
„Poslední fáze. Longbottome, co jste zjistil?”
„Nejsem si tak úplně jistý. Na pozemcích jsem nic jedovatého nenašel, tedy kromě Vánoční hvězdy, ale ta by podle mě nezpůsobila takové škody. Rozhodně ne u poloobra.” Neville zafuněl námahou a prudce trhnul jednou z obrových paží. „Problémem jsou ale ty druhé dvě. Oměj šalamounek a Konvalinka vonná. Oměj roste na hranici Zapovězeného lesa. Vlhká půda, ne moc jasné slunce. Asi tam zakořenil přírodně a rozrostl se do vcelku působivého množství…”
„Longbottome!”
„Prostě tam toho jsou mraky, jasný?! A některé trsy pořádně okousané. Jenže to samé jsem zjistil i u té zatracené konvalinky.” Neville rozhodil ruce v bezradném gestu. „A po projití trávicím traktem Hadích ovcí vyvolávají stejné příznaky.”
Minerva zavřela oči. Poppy vzlykla. Severus se zarazil v míchání. Zmrazil obsah kotlíku. Upřel pohled do prázdna.
„Takže šance jsou vyrovnány.”
Chvíli bylo ticho, přerušované pouze rychlým mělkým dechem Rubeuse Hagrida, umírajícího šafáře a klíčníka v Bradavicích, a marně potlačovaným pláčem tří dětí.
„Leda…” Neville se zarazil.
„Leda co, pane Longbottome?” vyhrkla Minerva. “U Merlinových vousů, řekněte to!”
„Víte,” začal nervózně Neville. „Chápu, proč vyrostl oměj; měl tam dokonalé podmínky. Ale konvalinky… Našel jsem je v Hagridově bylinkové zahrádce.” Mladý profesor zakroutil hlavou. „Musel je tam vysadit. Ale proč by něco takového dělal? Jistě, v květenství jsou vcelku hezké, ale proč by je člověk dával k bylinkám? To nedává smysl.”
„Protože si myslí, že bylinkami jsou!” Severus ihned rozmrazil proces v kotlíku. Přivolal keříček s tmavými kuličkami Rulíku zlomocného. „Konvalinka vonná se dá totiž velmi snadno zaměnit s Medvědím česnekem. Oba mají stejnou nahořklou chuť a téměř totožné listoví. Jediná odlišnost je v tom, že na rozdíl od konvalinky se listy Medvědího česneku jedí na pročištění střev, zpevnění cév a na vysoký krevní tlak. Nedivil bych se, kdyby ho dával do krmiva i svým zvířecím mazlíčkům v domnění, jak moc jim to prospívá.”
„Ale v tom případě je Hagrid jí po několik let. Tak jak je možné, že se tu takhle neobjevil dřív,” zeptala se Minerva.
Poppy se rozesmála. „Má drahá, žaludek našeho poloobra už zažil mnohem jedovatější výtvory. A to převážně z jeho vlastní kuchyně.”
„Jed se musel zkoncentrovat v ovčím žaludku a s pomocí jejich jedovatých žaludečních šťáv vytvořit kombinaci, která Hagrida dokázala skolit,” vložil se do rozhovoru zamračeně Neville. „Jenže otrava konvalinkou se léčí podle množství, které bylo požito, a to my nedokážeme zjistit.”
„Ne, ale dokážeme ho odhadnout,” pronesl tiše Severus. „Slečno Potterová? Kdy přesně vás váš učitel pozval k sobě domů?”
Lily zamrkala a protřela si uslzené oči. „Já… asi před dvěma dny.”
„Kdy? Ráno? V poledne? Nebo až někdy k večeru?”
„Ráno. Určitě ráno. Sova mi doručila jeho vzkaz, když jsem byla na snídani.”
„Ovce se krmí samy a převážně na pastvě. Vzhledem k tomu, že není zima, není důvod jim dávat seno, takže to musely sežrat, když byly venku. Kolik jste říkal, že jich bylo okousaných, Longbottome?”
„Dost na polovinu standardní dávky Rulíku.”
Severus zaváhal s rukou nad kotlíkem. Ale jen na chvíli. Pak otočil celý flakónek o sto osmdesát stupňů a vylil celý jeho načervenalý obsah do lektvaru.
Třikrát otočil metličkou v pravém směru, dvakrát v levém a celý jasně bílý obsah odstavil na stůl.
Oheň proti ohni, jed proti jedu.
Obrovy šance byly vyrovnané.
 
…
 
Zvláštní.
Zvláštní, jak mu to připomnělo jiného učitele, jinou otravu a jiný konec.
Zvláštní.
 
…
 
Život na hradě zapadl opět do své běžné rutiny.
Snídaně, dopolední hodiny, oběd, odpolední hodiny, konzultace, opravování písemek a při tom všem spousta mrňavých idiotů potulujících se po chodbách. Jediným nepodstatným rozdílem bylo, že místo toho, aby se tiskli ke stěnám a předstírali, že neexistují nebo splývali se vzduchem v místnosti, na něj vrhali… obdivné pohledy?
Tady bylo něco špatně.
 
…
 
“Dob-dob-rý de- den, p-pane p-p-rof-fesore!”
Kolosálně neuvěřitelně špatně.
 
…
 
“Pane učiteli?”
Severus strnul. Ne, že by magii malé slečny Potterové nevycítil ještě dříve, než zaklepala na jeho dveře, ale stejně jako při letošním zařazování, vědět o jejím příchodu ho neudělalo o nic snazší.
Polknul, narovnal se v zádech, zhluboka se nadechl. „Pojďte dál, slečno.”
Lily opatrně pootevřela dveře a s pohledem upřeným na špičky svých bot vstoupila dovnitř. Zůstala stát, ruce žmoulala za zády.
Severus se znovu zhluboka nadechl, otevřel pusu.
Strnul.
Věta z něj vyšla úplně bez přemýšlení.
„Vaše babička si vždycky chtěla pořídit přesně takové metalové tričko.”
Její oči k němu překvapeně vzhlédly. „Vážně?”
Zlehka přikývl. „Ano. Vlastně… si chtěla založit celou metalovou kapelu. Měla se jmenovat Ostrozubí draci. S ní samozřejmě jako s hlavním Ostrozubem.”
Smích se provlnil místností jako cinkání drobných zvonečků. „Přirozeně. Babička nebyla žádný béčko.”
Severus se zamračil. “O žádné její abecední příslušnosti nevím, ale jsem si vcelku jist, že se z vaší strany jednalo o kompliment. Anebo začínám být mírně senilní a všichni jsme měli v mém mládí kromě koleje přiřazeno i své osobní písmeno. Nepravděpodobné.”
Další smích, tentokrát hlasitější než ten předtím. Severusovi to nostalgicky pohladilo ten absolutně zbytečný sval v hrudi.
„Znal jste ji dobře?” zeptala se.
„Ano.” Jakýsi nepříjemný knedlík se mu usadil v krku. „Byli jsme ve škole velmi dobří přátelé.”
Skousla si ret a zatěkala neurčitě pohledem. “A myslíte, že bych mohla… Mohla bych někdy přijít a… poslechnout si jaká byla?”
Severus přestal dýchat.
„Víte, všichni říkají, že jsem celá ona, ale… On ji vlastně nikdo pořádně neznal. Ani táta. A všichni ostatní jsou… vy víte,” zamumlala v dětském tónu odmítnutí smrti.
Zavřel oči.
„Vím.”
Přešel ke stolu a ztěžka usedl do křesla. „Můžete se zastavit zítra po večeři. Myslím, že do té doby si stihnu vzpomenout na spoustu našich trapných historek.”
Severus téměř nadskočil leknutím, když zavýskla a vyskočila do vzduchu.
„Děkuju! Děkuju! Děkuju!” vykřikovala.
Vrhla se k němu.
Objala ho.
„Vy jste ten nejlepší profesor ze všech!”
Odtáhla se. Oči jí jiskřily jako dva rarášci a zubatý úsměv roztahoval rty.
„Och! Kurňa,” zamračila se najednou na jakousi polámanou zelenou věc ve své ruce. „Ty byly pro vás. Jako poděkování za Hagrida.”
Přesně jako její babička si povzdechla nad svoji zbrklostí a pak k němu zahanbeně natáhla ruku.
Severus stále otřesen do základů natáhl dlaň a převzal malou, provázkem ovázanou kytičku konvalinek.
„Chtěla jsem na ně použít jeden lektvar, Per Celer Plantae, aby vyrostly a byly hezčí, ale moc se mi to nepovedlo. Vidíte? Jsou ještě menší a ta kvítka jsou celá zelená.”
Severus zíral.
Opatrně přivolal malou zkumavku, vkouzlil do ní vodu a něžně, tak jak se zachází jen s těmi nejsvatějšími poklady, do ní květiny vložil.
Odkašlal si. „Děkuji, slečno Potterová. Tolik kritiky nebude třeba. Jsou… jsou perfektní.”
„Fakt?” kníkla tiše.
„Fakt.”
Znovu se vesele zazubila. „To je dobře. Moc dobře. Takže… uvidíme se zítra?”
„Zajisté. Máme spolu hned první dvě hodiny lektvarů.”
„To ne,” zakňourala nešťastně.
Severusovi zaškubal koutek. „A tohle máte po svém dědečkovi. Dědí se to v rodině. A teď už běžte, za chvíli bude večerka.”
„Dobře,” přikývla. „Ještě jednou děkuju, pane. Tak zítra ráno, jo?”
„Zítra ráno,” souhlasil tiše Severus. Vyprovodil malou Lily ke dveřím a díval se, dokud bezpečně nezašla za roh.
Pak se otočil, zavřel za sebou dveře a ještě trochu snově usedl znovu do svého křesla.
Zelené konvalinky se pomalu ale jistě vzpamatovávaly a s každou uplynulou vteřinou se zdály silnější a krásnější.
A nebo byly úplně stejně polámané a povadlé jako předtím, ale na tom nezáleželo.
V Severusových očích zářily jako drahokamy posázené klenoty.
A byly zelené.
Zelené jen pro Severuse.
 ______________________________________________________
 
Věnování:
Ráda bych tuto mou krátkou povídku věnovala třem úžasným a nezapomenutelným mužům. Panu Alanu Rickmanovi, profesoru Snapeovi od paní J. K. Rowllingové a Severusovi od Alice O´Really.
Děkuji, že jste, jací jste.
 
Poděkování:
Tímto bych ráda poděkovala své hrozně hrozitánsky úžasné betě Žanet, která je tím nejúžasnějším člověkem, kterého tahle planeta má. Moc a moc děkuji, že jsi si na mne a mé Zelené našla čas ve svém nabytém rozvrhu. Jsem moc ráda, že tě mám. :-*
A také velmi děkuji samotné Alici, která byla tak hodná a dodělala zbývající opravy, které má Žanet neměla šanci stihnout. Doslova. Soubor jsem posílala přesně za minutu dvanáct. :-D
Jste skvělé, dámy. Děkuji vám. <3
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

konvalinky bílé po cestě

(sisi, 26. 2. 2018 15:30)

Tak moc děkuji za krásné čtení a za Severuse Snapea, jakož i za Lili. Je kouzelná, i s těmi květy z Hagridovy zahrádky, místo obligátních lilií. Kluci bráchové se k ní moc neznají, ale jak jde do tuhého, táhnou za jeden provaz.
Představa, jak Lili utíká před Severusem po chodbách ze sklepení, on za ní celý uhnaný a potom běží dál po louce k pokousanému poloobrovi byla nesmírně bránici ubíjející. :oDD

Odpovědět

Re: konvalinky bílé po cestě

(Akumanie Devil, 25. 8. 2018 22:04)

Není zač. Já děkuji za krásný komentář. Jsem moc ráda, že se mi povedlo tě pobavit a zaujmout. Snad se ti bude líbit i mé příští dílo. :-)

Odpovědět

Dojemné

(Elza, 9. 10. 2017 17:03)

Hm, Lily ve Zmijozelu má potenciál!

Odpovědět

Re: Dojemné

(Akumanie Devil, 25. 8. 2018 22:02)

S tím naprosto souhlasím!

Odpovědět

Konvalinky jako drahokamy

(AleNo!, 13. 1. 2017 17:45)

Úžasné, veselé i dojemné, moudré i vtipné, s dotekem vzpomínky na Albuse Brumbála. Hluboký obdiv Tvé fantazii a schopnosti udržet čtenáře v napětí od první do posledního věty a pak ho rozervat dojemnou představou zelených konvalinek zářících jako drahokamy.
Děkuji nesmrtelnému Alanu Rickmanovi za jeho ztvárnění Severuse. Děkuji paní J. K. Rowllingové za nádhernou složitou, tragickou postavu profesora Snapea.
Děkuji Alici za Severuse, který v jejím podání je i milující, křehkou a zranitelnou bytostí.

Obdivuhodný nápad definitivně a s konečnou platností (doufám) konečně sejmout stárnoucímu profesoru Snapovi jeho masku slovy "Tady bylo něco špatně....Kolosálně neuvěřitelně špatně".

Milá Akumanie, jsi jednoznačně Áčko. Děkuji Ti za to, že jsi, že beta Žanet pro tebe tolik znamená, že jsi mne převedla do rodiny fanoušků EK a že se mohu považovat za Tvoji kámošku. Děkuji

Odpovědět

Re: Konvalinky jako drahokamy

(Akumanie Devil, 23. 1. 2017 22:56)

Děkuji. Hrozivě hrozitánsky hrozně moc se červenám před tak pochvalným komentářem. Hihi... "Áčko." Bude trvat dlouho než mi zmizí ten trochu idiotský úsměv z tváře. :)
Ano. Severus odkládá s konečnou platností masku "zlého" bradavického učitele lektvarů a padá do propasti obdivu a slávy, které mu právem náleží. Vcelku veselá představa jeho osoby naštvaně rozdávající autogramy, že? :D :D :D
Není vůbec zač. :) To já sem tady ta, která děkuje. Ať už za Žanetku nebo za Vás. Jste obě báječné a obdivuhodné osoby a já jsem opravdu moc ráda že Vás mám.

Odpovědět

Re: Re: Konvalinky jako drahokamy

(AleNo!, 25. 1. 2017 13:23)

Milá Akumanie Devil, myslím, že se poněkud přeceňuješ, protože "idiotský" úsměv ty prostě nezvládneš ani s vynaložením veškerého představitelného úsilí.
Moc Ti přeji, aby z Tvé tváře nikdy žádný úsměv nezmizel, ať už mu dáš jakýkoli přívlastek. Zdá, že úsměv jako symbol odvahy a naděje ve šťastné konce budeme stále více potřebovat zvláště po té, co se nám v hlavách prožene smršť např. v podobě "Kočičího prince". A zdá se, že bude hůř. Jen Merlin ví, s čím nás Alice v příštích týdnech nejspíš ještě rozerve na atomy.
Děkuji nejen Tobě, ale všem za Zelené pro Severuse. S takovými drahokamy je čekání na další pátek snesitelnější. S napětím otevřít další dvířka klece Šelmy a jít po jejich stopách mohu i díky tomu, že si kdykoli mohu utrhnout kytičku konvalinek, jejichž vůně je všeléčivý balzám na zklidnění pocuchaných nervů.

Odpovědět

Adolescenta Nedorosta

(Veronika, 18. 1. 2017 13:22)

Ke čtení Zelených povídek jsem se dostala až teď. Ta tvá je skvělá. Adolescenta Nedorosta mě rozsekala na kusy, malá Lily je stále rozkošná a náš drahý Severus.. Ach. Víc slov asi netřeba.

Odpovědět

Re: Adolescenta Nedorosta

(Akumanie Devil, 23. 1. 2017 23:06)

"Adolescent Nedorost" živočišný druh přebývající převážně ve školách či obchodních centrech. Často doprovází smečku již plně dorostlých jedinců, ale většinu času se zdržuje jakéhokoliv kontaktu s autoritami či zodpovědností. Prosíme nekrmit.
Tak to by myslím byla obecně platná definice :D :D :D
Jinak Lily je mé zlatíčko a já si neumím představit, že by to Severus cítil jinak. :)
Moc ti děkuju. Jsem ráda že se mé "Zelené" líbily. :)

Odpovědět

Hadí ovce

(Lowris, 12. 1. 2017 18:31)

Musím konstatovat, že jsem se dlouho tak od srdce nezasmála jako u tvé povídky. Hadí ovci nutně musím mít.Vůbec se Hagridovi nedivím, že jim propadl.Co dodat ke konvalinkám snad jen to, že v řeči květin jimi člověk vyjadřuje, že se zamiloval na první pohled.

Odpovědět

Re: Hadí ovce

(Akumanie Devil, 23. 1. 2017 22:37)

Ráda pobavím :D Chtěla jsem, aby byla povídka taková lehká a ne moc vážná. Severus si podle mě prožil temných momentů až moc. Malá Lily mu snad přinese trochu toho zvonivého smíchu, který tak moc potřebuje. :)
Já vím jsou tak rozkošné! Jestli je seženeš musíš mi dát hned vědět! :D :D
Vidíš, to jsem ani netušila, ale perfektně to přeběhu pasuje. Můj záměr byl oproti tomuto prostší. Jméno Lily značí v angličtině květinu lilii. Severusova Lily je s nimi na fanartech často zobrazovaná, nepřišlo mi správné je přiřadit i malé Lily.
A tak jsem přišla s konvalinkami, v angličtině také známé jako "lily of the valley" - lilie z údolí.
Avšak láska na první pohled je mnohem poetičtější. :)

Odpovědět

ať žijou hadí ovce

(Astra, 10. 1. 2017 20:58)

Od povídky jsem se nedokázala odtrhnout, je perfektní a vtipná! Ty ovce bych moc ráda viděla :-), další zajímavý živočišný druh :-). A taky bych si od Tebe ráda přečetla i další povídky. :-), čím delší, tím lepší.
Děkuji!

Odpovědět

Re: ať žijou hadí ovce

(Akumanie Devil, 10. 1. 2017 22:44)

Moc ti děkuji. :-)
Pokud tě to zajímá tak tady je obrázek ze kterého jsem u Hadích/Pekelných ovcí vycházela: http://photorator.com/photos/images/valais-blacknose-sheep--12455.jpg
No nejsou rozkošné? Člověk má úplně chuť se do jedné z nich zachumlat na zimu. XD
Jedny z nejkrásnějších oveček, které jsem kdy viděla. Dokonce mají svou vlastní facebookovou stránku! :D :D :D
Od takových flekatých polštářků by nikdo nic tak zákeřného jako uštknutí nečekal, že? :P :D
Něco dalšího? Uvidíme. Nic neslibuji. Ale kdo ví? Třeba mě políbí múza a já opravdu vytvořím něco dalšího. :-) Zatím zůstanu jen u Zelených.

Odpovědět

...!

(grid, 10. 1. 2017 0:07)

Moc dobré. Vyvážene namiešaný elixír slov a pocitov dochutený neodolateľným charakterom jedinečného bradavického majstra elixírov a malou pokračovateľkou jeho nesmrteľnej lásky a najväčšej slabosti. Lily Potterová je opäť v Bradaviciach a tým pádom aj v Severusovom živote. A tá správna zelená s ňou. Ďakujem.

Odpovědět

Re: ...!

(Akumanie Devil, 10. 1. 2017 22:28)

Není zač. To já děkuji. :)
Máš pravdu. Severus moc dobře ví, že malá Lily není "jeho" Lily, ale občas je jí natolik podobná až ho to fyzicky bolí. Jenže stačí jeden zelený pohled a Severus je znovu v roli nevšedního pohádkového dědečka.
Popravdě myslím, že je rád, když si na Lily může s někým zavzpomínat. :-)

Odpovědět

paráda

(Domča, 9. 1. 2017 21:56)

Ani sem nebudu moci přidat svojí povídku.... tohle bylo dokonalé. nové bylinky a zvířata a Severus....
Nejvíc mě ale asi dostalo: Přirozeně. Babička nebyla žádný béčko.”Severus se zamračil. “O žádné její abecední příslušnosti nevím. to jsem padla :D :D :D :D
a posledni věty... ach ... dokonalé! zelené jen pro severuse... :3

Odpovědět

Re: paráda

(Akumanie Devil, 10. 1. 2017 22:16)

To víš, že můžeš. Doslova musíš! Budu velmi ráda, když si od tebe také něco přečtu. :-)
Nové bylinky... Ehm. Chceš vědět tajemství? Bergamot je... druh citrusu. Černobejl lidový název určitého druhu Pelyňku. To samé Estragon.
Ale pšššt. Jen ať si všichni myslí, že jsem chytrá a bylinek velmi znalá. XD
Abecední příslušnost... Co k tomu říct? Snad jen, že na "kliku z prdele" jsem nějak zavzpomínat musela. :-D

Odpovědět

Zelené jen pro Severuse <3

(Alice, 9. 1. 2017 16:55)

Drahá Akumanie,
během čtení jsem si prošla několika pocity, od nostalgického smutku přes pobavení, až k poslední větičce, která mě nějakým zvláštním způsobem zasáhla. "Zelené jen pro Severuse."
Půvabný nápad <3 Jaké štěstí umí přivodit i "pokažený" lektvar :-)
Mimochodem, Pekelné / Hadí ovce jsou úžasný přírůstek do Hagridovy sbírky! Díky, že jsi nám ho zachránila :-)
Živočišný druh Adolescenta Nedorosta :-D
"A svůj nápad ohledně konzultačních hodin si mohla na cestě do pekel, kam ji Severus laskavě odkázal, vzít s sebou." - :-D Skvělé :-D
"Kolosálně neuvěřitelně špatně." :-D :-D
Akumanie, díky, bylo to kolosálně uvěřitelně skvělé <3

Odpovědět

Re: Zelené jen pro Severuse <3

(Červenám se :), 10. 1. 2017 21:56)

Milá Alice,
děkuji za tvou zpětnou vazbu a jsem moc ráda, že se ti povídka líbila.
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak správně vyjádřit mé a Lilyiny pocity k Severusovi. Myslím, že něžná zelená kytička konvalinek to řekla za nás. <3
Jsem ráda, že jsem tě pobavila. :D Tvůj Severus své životní problémy bere vždy s nadhledem a nenapodobitelným sarkazmem. Dobré vědět, že i tomu mému se to daří. :-)

Odpovědět