Jdi na obsah Jdi na menu
 

Zítra bude vše jinak od Pinguin

Léto se chýlilo ke konci, jeho podvečery byly stále ještě teplé, ale do vzduchu se neúprosně vkrádal nádech podzimu. První listí se válelo po zemi jako předzvěst barevné záplavy, která ještě čeká na větvích stromů. Drobný větřík rozehrával šum, takže místu spolu s večerními stíny propůjčil nádech tajemna. Vrzla branka a na cestičku mezi náhrobky vstoupila rodina. Muž vedl za ruku drobného chlapce, žena v náručí nesla dítě sotva odrostlé kojeneckému věku a v jejich stopách vtančila dívenka. 
Rodina zamířila ke hrobu v zadní části hřbitova s jistotou, kterou mohl nabýt jen někdo, kdo tou cestou chodil pravidelně. Stromy tam skláněly větve až k zemi, proplétaly se s keři a poskytovaly soukromí těm, kteří ho potřebovali.
Oba chlapci se drželi vedle rodičů. Jejich matka za pomoci hůlky čistila náhrobek, ačkoli se zdál být v naprostém pořádku. Kouzla odstranila i poslední mikroskopické nečistoty a vyleštila stříbrná písmena vyrytých jmen. Zatímco žena pracovala, muž stál vedle hrobu zcela tiše, upíral svůj pohled na jedno místo, pokud by mu však někdo viděl do tváře, zjistil by, že oči má zavřené.
Pro Harryho si návštěvy hrobu rodičů stále uchovávaly něco z jeho prvního setkání s tímto místem, hluboké dojetí, blízkost osob, jež ho milovaly natolik, že se pro něj vzdaly svého života, a smutek. Smutek, který přes veškeré zkušenosti se světem, který se mu jako pánovi smrti otevřel spolu s kamenem vzkříšení, byl stále naplňován myšlenkami, jak by vypadalo jeho dětství v milující rodině. O to více se on sám snažil zajistit láskyplnou náruč svým třem dětem. Ginny byla milující matka, která však uměla udržovat hranice a poskytovala dětem bezpečný přístav v jejich domě v Malém Visánku. Harry sám se staral především o bezstarostné dětství svých potomků. Chtěl, aby děti vyrůstaly bez stigmatu dětí zachránce světa, proto o své úloze ve válce s Voldemortem nikdy nehovořil. Ostatní jeho přání respektovali a Ritě Holoubkové Hermiona ihned po narození Harryho dcery připomněla, jaké je to být proměněna do brouka chrobáka, takže i ona dopřávala slavné rodině soukromí a respektovala Harryho přání.
Harry však věděl, že zítřkem se mnohé změní. Jeho nejstarší dítě, dcera Lily, zítra nasedne na Bradavický expres a nastoupí do té nejlepší kouzelnické školy na světě, do Bradavic. Harry se toho okamžiku obával. Nejen, že vlastně poprvé za jedenáct let nebude usínat se svou dcerou pod jednou střechou, ale v Bradavicích na ni čeká vedle přátelství, poznání a dobrodružství i on. Ano, ON tam stále byl. Nezdálo se to možné, ale již patnáct let se neviděli. Po válce svědčil Harry u soudu v jeho prospěch. Důkladně se postaral, aby celý svět pochopil Severusovu roli v přemožení pána zla a aby mu byly uděleny všechny pocty, kterými Severus tolik opovrhoval. Stejně tak důkladně se však postaral i o to, aby se nikdy nesetkali. U soudu svědčil ještě v době, kdy se Severus zotavoval z Naginiho kousnutí, ministerským oslavám se léta vyhýbal, Minervu, nynější ředitelku Bradavic, navštěvoval sice pravidelně, ale vždy cestoval krbem přímo do jejích soukromých komnat. Severus na oplátku nikdy nepřišel na setkání Řádu ani na oslavy konce války. Patnáct let po závěrečné bitvě se tento stav zdál tak hluboce zakořeněn, že se s ním smířila i Hermiona.
Zítra však neodvratně dojde k průniku Harryho a Severusova světa a tím průnikem se stane Lily.
Lily, jeho úžasná, nespoutaná, nadaná a přiznejme si i tak trochu drzá, prvorozená dcera.
„Lily, Lily! Pojď sem," volání Ginny vytrhlo Harryho z přemýšlení.
Ani si neuvědomil, že Lily na rozdíl od svých bratrů nestála vedle hrobu, ale pobíhala mezi náhrobky. Vždy se k nějakému shýbla, zvonivě se smála a hned zase běžela dál. Kudy Lily proběhla, tam se náhrobky pokryly čerstvými květinami. Uvadající květy růží narovnaly hlavy a začaly oslnivě vonět, smutné listopadky nahradily jarní tulipány v nezměrné záplavě barev, umělé květiny zmizely a objevily se trsy lučních květů, modrých chrp a pomněnek, žlutých pampelišek a blatouchů, bíle zářil heřmánek a sedmikrásky. Hřbitov se rozjasnil vůní, barvami a smíchem drobné dívenky.
Ginny se však dívčino počínání nelíbilo.
„Lily, o čem jsme spolu hovořily! Kouzlení je povoleno jen v Bradavicích. Od zítřka musíš svou kouzelnickou moc ovládat a řídit. To, že jsi dostala svou první kouzelnickou hůlku, neznamená, že si můžeš dělat, co se ti zlíbí."
„Ale mami," obrátila Lily své zelené oči k Ginny, „já přeci hůlku nepoužila."
„Mladá dámo, na hřbitově se chováme tiše a s úctou k těm, co tu odpočívají!" odpověděla přísně Ginny. „A mimo jiné, jak jsi tedy zakouzlila ty květiny?"
„Vždy, když navštívíme babiččin hrob, je zde tak pochmurno, kytkám se zde nedaří, nikdo by nekvetl a nezářil tam, kam přichází jen smutní lidé. Proto se tu vždy směju a měním smuteční rostliny za ty plné života. Já ale opravdu nekouzlila. Nepotřebuji kouzlit, stačí vzít listy jinanu dvoulaločného a sesbírat večerní rosu, přidat tam devětsil a rozrazil, promíchat to v zalévací konvi a pokropit ty usychající květiny," řekla Lily
„Ty jsi naše lektvarová princezna," usmála se smířlivě Ginny. „Ale teď už půjdeme. Pro tatínka je to nyní těžké období. A ty musíš být zítra odpočatá na svou cestu do Bradavic."
Harry se jen mírně usmál a pohladil Lily po zrzavých vlasech. Nadání jeho dcery pro lektvary bylo další příčinou jeho starostí. Lilyin přirozený talent pro kombinaci rostlin a všech možných přísad se ukázal velmi záhy. Milovala návštěvy v Nevillových sklenících, ale pouhé informace o rostlinách jí nestačily. Intuitivně mísila přísady a nenechala se odradit neúspěchy, které znamenaly rozteklé nebo vybuchlé kotlíky.
Bradavice jí nemohly nabídnout lepšího, ale zároveň ani horšího učitele lektvarového umění než byl Severus Snape. A Harry to věděl. Zítřek se nevyhnutelně blížil a Harry pochyboval o svém rozhodnutí nechat vyrůstat dceru v nevědomosti o jeho vlastním specifickém vztahu s bradavickým učitelem lektvarů. Ale což. Nyní už své rozhodnutí měnit nebude. Lily nebude zatížena Harryho minulostí a sama se bude spolupodílet na vztahu, který mezi ní a Severusem vznikne.
V úvahách opouštěl Harry hřbitov spolu se svou rodinou.
Hrob Lily a Jamese Potterových zůstal opuštěn. …I když ne tak docela.
Z tmavých stínů větvoví mohutného stromu vystoupila postava zahalená v dlouhém hábitu. Vysoký muž s černými vlasy poklekl u hrobu, jednou rukou se dotýkal vyrytého jména Lily Potterové.
Hřbitov naprosto utichl, nebylo slyšet ani ptáky ani šum stromů. Jako by vše živé respektovalo žal, který s sebou muž přinesl.
„Nevím, kdo jste, pane, ale vím, že jste tu byl celou dobu," ozval se tichý hlas.
Muž v hábitu sebou trhl a otočil se směrem k rusovlasé dívce. Srdce se mu zastavilo, když se zadíval do zelených očí. Stála opodál a pozorně ho sledovala. Chvíle ho zastihla ve stavu, kdy nebyl schopen slova.
Dívka znovu promluvila: „Použil jste zastírací lektvar, ale váš smutek, smutek hluboký jako ta nejhlubší vina, ten se žádným lektvarem zastřít nedá. Cítila jsem ho."
„Přinesl jsem jen květiny, nechtěl jsem rušit." Muž otevřel dlaň, ve které ukrýval několik květů sedmikrásek. Vznášely se kousíček nad jeho dlaní a drobně se otvíraly a zavíraly.
Vykouzlily Lily na tváři úsměv.
„Babička měla chudobky ráda."
Utrhla list z javoru, který ji ukrýval ve větvoví, položila jeho dvoukřídlou nažku na dlaň a foukla. Nažka se vznesla a přistála na mužově dlani. Srdce mu na chvilku vynechalo.
„Už musím. Brzo zjistí, že jsem jim zmizela a mamka nebude ráda," řekla Lily a rozeběhla se zpátky ke hřbitovním vrátkům.
Muž oněměle sledoval drobnou rostlinku ve své ruce.
„Ach Lily… osud mě nenechá v klidu nést mou vinu a posílá mi nositelku tvého jména, očí i nadání, aby zhmotnil mé provinění. Ne. Já neudělám znovu tu chybu, kterou jsem učinil s tvým synem. Nedopustím, aby má vlastní malichernost a bolest po tobě ovlivnila mé soudy o tomto dítěti. Je nadaná, žádné dítě by nepoznalo zastírací lektvar a už vůbec ne osobu za ním skrytou. A já ti slibuji, Lily, že tvé vnučce se dostane té nejlepší výuky, kterou si zaslouží. Vyroste z ní mocná čarodějka, lektvarový mág. To ti slibuji, Lily. To ti slibuji."
Severus položil sedmikrásky na kraj náhrobku. Křídla nažky ukryl v kapse hábitu a s tichým prásknutím se přemístil.
 
Epilog:
 
Dveře do učebny lektvarů se s mohutným bouchnutím rozletěly a do sklepní učebny vstoupil, nebo spíše vplul, vysoký muž.  Hábit se vlnil okolo jeho štíhlé postavy, rukávy mu zakrývaly zápěstí, i když si ruce složil na hrudi. Třída prváků z Nebelvíru a Zmijozelu sotva dýchala.
„V mých hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou," promluvil hlubokým hlasem učitel lektvarů.
„Avšak těch pár vyvolených dokážu naučit, jak připravit věhlas, stáčet slávu a dokonce jak uložit smrt."
Třída v omámení z učitele nespustila oči.
 
„Je tu někdo, kdo zná složení revitalizačního bylinného lektvaru?"
Studenti v naprosté tichosti klopili hlavy a upřeně sledovali školní lavice. Jediná ruka vystřelila do výše a drobně se třepotala ve vzduchu.
„Tak prosím, slečna Potterová, pokud se nemýlím, že. Očividně, kdo jiný by si také troufal než nějaký Potter!  Tak se ukažte." Severus pokračoval v tónu, který si po léta uchovával právě pro úvodní hodinu s prváky.
Lily Potterová se však nedala zmýlit. Hluboko pod ironií cítila v profesorově hlasu napětí a očekávání. A Lily měla očekávání ráda. A ještě raději ho naplňovala. Revitalizační lektvar byl jeden z prvních, které zvládala sama již v útlém věku.
„Vylouhujeme listy jinanu dvoulaločného v rose sesbírané v podvečerní době, přidáme jeden oddenek devětsilu lékařského a pět květenství rozrazilu rezekvítku," řekla sebevědomě do naprostého ticha.
 
Severus potlačil úsměv. Ano, právě teď je ta chvíle, kdy jeho reakce určí, jak se bude vyvíjet nejen vztah mezi ním a Lily Potterovou, ale také jak se bude vyvíjet vztah dívky k lektvarům. Možná, že právě nyní rozhoduje o zrození či umlčení lektvarového mága. Severus pomalým pohybem přesunul ruku do kapsy hábitu a nahmatal okřídlený plod javoru. 
„Dobře," řekl pomalu a důrazně. „Nebelvír získává pět bodů."
Třída zašuměla. Pověst profesora lektvarů se za ta léta jeho působení v Bradavicích nezměnila. Kdo se domníval, že po válce Severus ustoupí ze svých nároků na studenty, zbaví se zlozvyku trestat nespravedlivě nebelvíry a přestane nadržovat zmijozelům, ten se velmi pomýlil. Severus odmítl veškeré ministerské pocty i místo na čarodějnické univerzitě v Salemu a vrátil se, k velké úlevě ředitelky McGonagallové, do svých podzemních komnat v Bradavicích stejně tak neochvějně jako ke svým zvykům.
Udělení bodů prvačce z Nebelvíru na první hodině lektvarů byla proto událost naprosto nevídaná.
 
Sotva se Lily usadila do lavice, zahřměl nad hlavami žáků hlas.
„Proč si nepíšete? Vyndejte pergamen a brk a začněte s poznámkami!" zahromoval hlas profesora, až se stěny sklepení otřásly. Ten hlas vyvolal drobný úsměv na tváři Lily Potterové. Ano, lektvary budou od teď její nejoblíbenější předmět i s nerudným Severusem Snapem. To je Lily jasné.
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

setkání u hrobu

(sisi, 26. 2. 2018 15:50)

normálně tu teď brečím, jak se celá rodina Potterů vypravila na hřbitov, aby vzpomínali na někoho, koho si ani jeden z nich nepamatuje, jak se tam zastřel Snape a Lili ho prokoukla a nabídla mu útěchu s javorovým semínkem. Tak malé a přece plné života. Krása jarních lístků, právě vyrašených na javorech, to je prostě jaro. Ono to i tak nějak krásně voní, když raší javory. Vztah Lili a profesora Snapea v Bradavicích moudře neurčují žádné předsudky, nic špatného.
Děkuji

Bylinky

(Bořivoj, 17. 1. 2017 11:14)

Moc hezké Pinguine. Jsem si jistý, že také Tvoje zahrádka bude jednou krásná a voňavá, těším se na Tvoje lektvary.

Och...

(Issabella, 13. 1. 2017 16:50)

Znáš to, viď? Když se ti něco opravdu líbí, na těle ti naskočí husí kůže, taková příjemná a po kůži ti přebíhá jemňoučké mrazení. Ano, tak přesně takový pocit jsem měla z Tvé povídky. Uf, stalo za to, to číst. Děkuji, že jsem směla.

dojetí

(Lowris, 12. 1. 2017 18:19)

Já se nepokrytě přiznám, že jsem brečela jak želva. Velmi mne tento příběh dojal.

lektvarová princezna

(Astra, 10. 1. 2017 20:52)

Tahle povídka je opravdu krásně dojímavá, přečetla jsem jí jedním dechem. A vzpomněla jsem si na tu sedmikrásku, tak jak jsem ji viděla ve filmu. A do té povídky to přesně pasuje. A Lilly jako lektvarová princezna určitě přinese Severusovi mnoho dobrého. Což je skvělé.
Povídka se mi moc líbila, děkuji!

Áno.

(grid, 9. 1. 2017 23:34)

Jednoducho niet čo dodať k predošlému komentu od Alice, snáď len jedno veľké a úprimné - ďakujem.

Sedmikrásky a vrtulky javoru <3

(Alice, 9. 1. 2017 16:44)

Drahá Pinguin,
mnohokrát děkuji za tvůj příběh i lásku k HP světu <3
Tvá Lily je sluníčko, jistě dokáže Severusův život prohřát a příští návštěva hřbitova bude mít třeba docela jinou atmosféru. Děkuji za moudrého Harryho, který daroval těm dvěma možnost ničím nepoznamenaného začátku. Za Severuse, který toho využil.
A za sebe jsem velmi vděčná za upomínku v podobě sedmikrásek a javorových nažek <3