Jdi na obsah Jdi na menu
 

Hadí klubovna aneb místo k rozhovoru, syčení povoleno

14. 01. 2016 ...?

Ne. Navždy.
 
always-alan.jpg
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

865f9333-0e84-48cf-9c23-e06ef08ddb45.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


tumblr_mzhyxlwapi1qgrwnyo1_250.gif

 

 

 

 

 

Arkadiusz Reikowski - Farewell ft. Mary Elizabeth McGlynn

I have faith

that you are safe

Alice

________________________________________________________________

17. 08. 2016

Drazí Klíčci,

z jistých důvodů jsem musela vaše předchozí komentáře  opět archivovat, neskutečných 450 vzkazů, 92 stránek, vašich překrásných slov, která mne nikdy nepřestanou hřát, pečlivě uschovaná. Jsem tolik vděčná za všechnu vaši lásku, kterou jste příběhu věnovali! heart

Ohledně pokračování, pro ty z vás, které zajímá, ale Facebooku nefandíte, jsem se rozhodla vložit sem pár základních informací :-)

1. Pokračování Klíče zveřejním zde, na stránkách Elysejského klíče.
2. Přesné datum prvního zveřejnění stále neznám, jsem sice v jeho závěrečné fázi, přesto jde o tu nejobtížnější (a po téměř třech letech věnovaných jeho psaní se už ozývá vyčerpání a sem tam musím tvorbu na čas odložit).
3. Zveřejňovat začnu až ve chvíli, kdy bude příběh kompletně dopsán, abych měla jistotu, že nezůstane nedokončený.
4. Stejně jako při Klíči vás na počátku uvítám hned několika celými kapitolami.
5. Zveřejňování bude probíhat také stejně, tedy každý pátek, při delších kapitolách (některé mají 60 - 80 stránek) je můžu rozdělit na pátek + následující úterý, tahle volba bude čistě na vás

6. Jeho název zní: "Stopy Šelmy"

Pokud by někdo měl zájem vytvořit k němu doprovodný obrázek, vložit do něj svou představu, velmi to uvítám. Zcela záměrně nyní, když nevíte téměř nic ;-)

Kontakt na mne je stále stejný: oreally.alice@gmail.com

nebo na FB: www.facebook.com/alice.oreally

(pokud mě tedy zrovna neblokují :-D )

Ukázky vkládám veřejně, abyste mne nemuseli mít v přátelích.

Něco malého pro inspiraci ;-)

Harryho Mrazivá

mraziva.jpg

19. 08. 2016 "Startující" malý střípek - Harryho první setkání s Mrazivou ;-)
_______________________________________________________________

Harry čekal lva. Velkého zlatého lva; jednou Nebelvír, vždycky Nebelvír, skoro jako genetická vada, té se taky nemůžete zbavit.
Ale byl to jaguár. Drobný, štíhlý, mrštný. Skoro malý. Melanický jaguár. Černý panter.
Podle Aztéků je bohem noci, smrti a magie. Symbol moci a síly, zprostředkovatel komunikace mezi živými a mrtvými.
Panthera, latinský název pocházející z řečtiny, znamená predátor všech. Stiskem čelistí předčí lva dvojnásobně, jediným skousnutím rozdrtí lebku, dokáže skolit tři sta kilového býka, a potom si ho odtáhnout do úkrytu. Nemá přirozeného nepřítele, stojí na samotném vrcholu potravního řetězce.
A byla to ona. Harry netušil, jak to ví. Prostě to věděl.
Seděla tam, sledovala ho.
Silný ocas složený kolem těla, přes lícní část a hrudník několik menších červenohnědých maskovacích skvrn ve tvaru růží, černou srst lesklou tak, až v lomu světla vypadala stříbrně žíhaná; kulatá hlava, drobné uši, třpytivý čenich, dlouhé vousky.
Předpokládal rudé oči.
Ale měla je bílé.
Bílé.
S mléčnými žilkami, bílé jako nejdokonalejší, nejčistší krystalky popraskaného ledu, s tím nejjemnějším dýchnutím světlounce modré.
A uprostřed, tenká černá vertikální čárka.
…Byla překrásná.
 
Seděla. Nehýbala se. Sledovala. Pohled plný pronikavé inteligence.
Páni, hlesl Harry. Tohle jsem… nečekal.
Takže ty ses nemohla rozhodnout, jestli být kočka nebo had.
Chápu.

________________________________________________________________

12. 10. 2016

 
Drazí Klíčci a budoucí Šelmičky, technika nás zradila a obetovaná část Stop zmizela v nenávratnu dřív, než se ke mně dostala. Nemůžu chtít, aby to dělala znovu, tudíž děkuji Kamikaze za její snahu, veškerou pomoc a přeji mnoho úspěchů :-) Co to znamená pro vás? Že Stopy budou ještě větší výzvou! Kromě všeho, co jsem si v příběhu vymyslela, vás čekají ještě zákeřnosti v podobě překlepů, chyb, přičemž některé jistě budou stát za to. Chcete maličký příklad? Jak je libo ;-)

Správně: "Ruce se mu třásly. Schoval je pod stůl."
Napsáno: "Ruce se mu třásly. Schoval se pod stůl."

Tohle jsem objevila až po několikátém čtení; betovat sám sebe je vážně těžké, s každým čtením něco opravuji a mohla bych to dělat donekonečna. Pravděpodobně. Ale můžeme udělat soutěž pro odvážné Šelmičky, které vytrvají, o nejlepší nalezenou chybu / překlep! :-) (Odměna mě nenapadá, pardon)

Nyní jsem delší dobu nepsala, příběh stojí na místě. A důvody, které jsem měla pro předsevzetí, že nezačnu zveřejňovat před dopsáním, stále trvají - jen mi to je už jedno. Nabízím vám tedy možnost vyjádřit váš názor. Pokud budete mít zájem, můžu začít Stopy zveřejňovat s varováním, že příběh nemám dokončený, hodlám rozdělovat kapitoly delší než 30 stránek ve wordu (těch bude většina zhruba od čtvrté kapitoly). Jakmile se opět rozepíšu, nebudu schopná reagovat a věnovat se vám s odpověďmi v komentářích (samozřejmě někdy ano, ovšem raději upozorňuji předem), ani se "šperkováním" zveřejňovaných částí o hudbu a obrázky. Anebo si můžete počkat, až psaní dokončím. Upřímně říkám, že obě varianty jsou v pořádku.
Píšu pro sebe. Zveřejňuji pro vás. Takže kdo jiný by měl rozhodnout než vy? Pokud si zvolíte začít - na vlastní nebezpečí a s vědomím všech nedostatků i rizik ;-), první kapitoly s úvodem, který velmi doporučuji přečíst, se tu objeví v pátek 29. 10. 2016.

A jako "poslední varování" je tu titulní obrázek ke Stopám.
Mé velké díky za tento skvostný nápad náleží Lily, první ztvárnění vytvořila grafička Karolínka, kterým mi velmi pomohla si ujasnit mé představy (i mou neschopnost vyjádřit je srozumitelně :-D ), jeho spáchání padá na mě se všemi jeho nedokonalostmi. Do posledního detailu představuje stěžejní děj - ano, skutečně ho vnímejte jako varování ;-)
  stopy-selmy.jpg
Nejsnadnější se mi zdá malá anketa. Jsem si vědoma, že sem nechodíte pravidelně, proto nechám dotazník běžet od 12. 10. 2016 do 26. 10. 2016. Pro počet vyjádřených názorů nemám žádný limit, vždyť jeden čtenář je vše, co autor potřebuje, no ne? :-)
Nuže... je to na vás :-)
15. 10. 2016
Právě jsem odhalila, že 29. 10. 2016 je sobota, nikoliv pátek. Se mnou bude ještě zábava... :-D

26. 10. 2016

Mnohokrát děkuji všem, kteří se zapojili, ať už kliknutím na volbu nebo vyjádřením - jste úžasní :-) A zde je výsledek ankety:

anketa-stopy.jpg

Vaše reakce, názory a komentáře k anketě Stopy

Takže... uvidíme se tu v pátek :-)
Ano, opravdu v pátek 28., pátky jsou zdejší tradice a přeji si ji zachovat, třebaže jsem zmatečně ohlásila sobotní datum; v sobotu zde první kapitolky stále budou ;-)

                                                      Těším se na vás heart

_________________________________________________________________________

11. 02. 2018
Zdravím, světe 
Zpracovávám šok, kolik času uplynulo. Dlouho jsem tu nebyla, popravdě řadu měsíců ani nevěřila, že se ještě vrátím, tak byly těžké. Zabloudila jsem ve svém monolitu, hluboko. Ale Lilly s Astrou do mě zaryly drápky, zarputile držely, připomínaly mi vás, Severuse, zatvrzele znovu a znovu zažíhaly světýlko, kdykoliv mi zhaslo. Před nedávnem se cosi stalo. Neptejte se, netuším co. A opravdu nevím, jak dlouho to vydrží. Teprve se rozkoukávám, obezřetně pokouším o první krůčky. Vracím se k psaní, zvolna, prozatím k dopsání dávno slíbených Zelených pro Severuse.
Dnes, nyní, po věčnosti, v sobě cítím lásku. Nesmírnou. A komu jinému ji dát, s kým jiným sdílet, než s vámi a Severusem?
Též jsem si právě přečetla najednou všechny vaše komentáře od chvíle, kdy jsem propadla králičí norou. Vím, že jsem mnohé četla už dřív, ale v monolitu jaksi slova blednou a písmenka se drolí. A jsem... v úžasu. Ohromená. Sedím tu doslova v posvátné úctě nad tím, v jakém množství a jak vzácně, výjimečně laskavých, moudrých, dobrých bytůstek, víl, princezen a dušiček tu nacházím, jaké požehnání mi bylo dáno čtenáři, jakými jste vy. Nejde jen o vaše návraty, přízeň, nesmírnou trpělivost a pochopení, či touhu si Stopy dočíst, dočkat se konce, z obojího čerpám sílu stejnou měrou - ale z vašich slov cítím TAK cenné poselství, tolik magické moci! Protože každý jeden z vás neustal, žije, bojuje, má odvahu milovat, plakat, smát se, tančit, snít, všichni nesete pochodeň a rozséváte dobré světlo, své vlastní krásné světlo, předáváte dál; třebaže já vyhasla, nevzali jste to jako prohru, znamení, že tudy cesta nevede, nenechali být, ne, vy kráčíte pevně se zářivou lucernou a trpělivě učíte svět, že být dobrý má smysl, že kouzla jsou skutečná a jedinečné zázraky všichni nosíme v sobě, stačí se podívat, naslouchat... Jste úžasní.
S pokorou a respektem před vámi smekám. Je mi ctí, že jsem vás směla poznat.
Děkuji. 

A prozatím, jako první vlaštovku (kéž) a ukázku mého znovuzrozeného batolení, vkládám krátký úryvek ze svých Zelených, jen pro vás.
 
Abel Korzeniowski - Table For Two

"Čiré štěstí? Ten magický moment, neposkvrněný, nesrovnatelný, absolutní, pod záštitou andělských křídel kdy i faunové zmlknou, aby nerušili, jaksi bezpodmínečný, neboť neohlášen vás obejme třeba v nejvšednější z chvil, takovou má moc, neohraničeně tajemně čarodějnou, pravidla se ho netýkají, paradoxy zbožňuje – a je to, jako by vám během oka mrknutí v hrudi vyrašil pupen, jásavě vytryskl v běloskvoucí květ, celičkého vás naplnil a byl skrz na skrz dobrý? Nadpozemsky. Rušil fyzikální zákony, omezenost lidského bytí, času, dimenzí, stali jste se kapkou v dokonalé harmonii s miliardami jiných proudící oceánem prapůvodní lásky, z níž jsme povstali, kam se vracíme. A zdá se to věčné, třebaže vteřinová ručička hodin stěží stihne třikrát čtyřikrát poskočit. Věřím, pevně věřím, že jste tohle prožili, již tam byli, opět zavítáte.
I Severus ho poznal."
 
S vděčností a láskou,
vaše Alice
____________________________________________________________________
 
14. 04. 2018
Vyjádření k dotisku Klíče
 
Jelikož se mi v uplynulých měsících podobné dotazy množí, odpovím zde. Nic bych pro vás neudělala raději! (snad kromě dopsání Stop a Zelených :-) )
Věc se má takto - je předem nutné znát přesný počet výtisků a čím více, tím jsou levnější, (a nezapomenout, že dnes už ani poštovné a balné nejsou právě levné), tudíž jako dřív Lilly sesbírat informace a zaevidovat je (velmi časově náročné, s většinou je potřeba komunikovat víckrát, získat chybějící detaily, případně domluvit speciální přání dotyčného). Ideálně po delším čase, aby se možnost dotisku rozšířila. Načež se objednávka zadá a přijde faktura - splatná předem. Poprvé i podruhé jsem si takovou investici dovolit mohla, s výhledem, že se mi vrátí během cca půl roku (a pochopitelně v souladu se zákonem, ač na hraně, jsme se s Lilly o jisté náklady podělily, zaplatily ze svého, abychom se na cizích autorských právech neobohacovaly, a tudíž zcela prokazatelně na celém projektu tratily). Dnes již finanční záštitu dělat nemohu, moje životní situace se dramaticky změnila. Lilly řeší mimořádně závažnou rodinnou událost dlouhodobého rázu.
Takže - obě bychom nesmírně rády, ale nemůžeme. Rozhodně ne nyní, či letos. Obě nevylučujeme, že by se to změnit mohlo, snad, někdy :-)
Ale pokud by se toho někdo zodpovědný chtěl zhostit, pokud vy byste souhlasili, že se složíte / uhradíte předem (protože jiné řešení mě nenapadá, ale sama to po vás chtít odmítám), má můj naprostý souhlas, kontakty s vydavatelstvím, kde je vše již domluvené a připravené z minula, bychom daly k dispozici.
A třebaže pro mne i Lilly šlo o jednu z nezapomenutelných, úžasných životních událostí a rády vzpomínáme, nikdy bychom to nevzaly zpět, nemůžu nepřipojit, že to celé zařídit bylo vyčerpávající :-) A lehce šílené :-D
Mrzí mne to, nesmírně. Mít finanční zázemí, dám jich okamžitě pár desítek vytisknout a postupně (samozřejmě bez zisku) poptávajícím nabídnu. Bohužel nemám. Je mi to opravdu líto; i proto jsem kompletní text dala na stránky ke stažení ve Wordu a ne v pdf, abyste si ho mohli nejen vytisknout, ale i upravit dle svých možností, potřeb či přání. Je mi líto, že víc nabídnout nemůžu.
Snad aspoň nepatrnou útěchu, že jsem si pojistila (dvakrát), aby tyto stránky vám zůstaly k dispozici i tehdy, až tu nebudu, jako placené bez reklam (na neplacené se vrátit nelze) by je provozovatelé po první neuhrazené faktuře znepřístupnili. K tomu tedy nedojde :-)
Děkuji vám všem za věrnost i lásku Klíči 
vaše Alice
_____________________________________________________________________
 
20. 04. 2018
Moji drazí Klíčci, Šelmičky, má milovaná světélka 
Omlouvám se, že pokud se vynořím do reality, umisťuji ukázky na svůj profil FB a ne zde - je to prostě jednodušší, rychlejší. A nefér vůči těm, kteří FB  odmítají (což chápu). Tak tedy nyní pro vás: stále usilovně pracuji na "Zelených pro Severuse", píšu dál, ač stále pomaleji, než jsem doufala, energii mi odčerpávají zdravotní důvody i "přízemně materiální" potíže, které musím řešit, ALE blížím se k 60-té stránce (snad třetině až polovině příběhu).
Ukázka pro vás věrně čekající a snad se i těšící :-) (výňatek z rozhovoru Severuse a Lily Lenky Potterové)
 
„Jak vám to zní?“ nechal si Severus do očí vstoupit úsměv. Albus, Minerva, Poppy by ho viděli. Harry? Ano; asi.
Lily by ho spatřila nepochybně.
Postřehla i slečna?
„Zní mi to tak, že se na hodiny profesora Binnse nehorázně těším,“ opáčila střelhbitě, „provázanost všeho se vším mě fascinuje a tohle na dějiny vrhá nové světlo, nemůžu se dočkat!“
A usmála se.
Slyšeli jste někdy o synestezii? Týká se lidí, kterým se spojují vjemy, jinak a výrazněji než většině, které se souhrn smyslových počitků prolíná především s emocemi. Synestetici například grafické symboly vnímají v odstínech barev, naopak barvy obrazů jsou jim zvuky, slyší je, hudba vyvolává chuťové dojmy; obměn jsou spousty, každý synestetik má vlastní. Severus mezi ně nepatřil.
Přesto ho napadlo, že se usmála zeleně. Neopakovatelný, mechově hebký, čarodějný sluncem prosvítajícím listy. Zelený úsměv.
Opět.
Poprvé zhruba po třech desetiletích.
Protože takhle cítil Lilyiny úsměvy, tenkrát, později, ve věku křehkých něžností, tajnosnubném soukromí chvilek mazlivě vláčných jak průsvitné krůpěje lenivě stékající po plástvích medu; během jejich loučení s večerkou na spadnutí, k pomilování trýznivých návraty pro ještě jediné spěšné objetí, než se nakonec v šeru chodby ohlédla, poslala vzdušné políbení, zasněně usmála. Jen ona. Jen pro něj.
Zeleně pro Severuse.
Tak dávno… zapomněl jsem.
Tohle jsem dočista zapomněl; jak se to stalo, jak jsem mohl?!
Nepamatuji, kdy naposled jsem věděl. Znal ten pocit. Byl schopný si ho připomenout. Cítit.
Až doteď.
Otřeseně na dívenku hleděl.
Jak – nepatřičné.
Jak prolhané!
…A kruté.
Prosvítej skrz ni, Lily, obkresli své dary, jimiž jsi ji zahrnula, dej jí svá gesta, sluncem zulíbanou rez vlasů, drahokamy očí, vlož do nich hlubiny své nespoutané, laskavé moudrosti, rozezvuč její hrdlo svým smíchem. Zabíjej mne čímkoliv a třeba vším najednou; mé drahé navždy. Ty smíš.
Ale její úsměvy nejsou zelené.
Nemohou být.
Přeci nemohou, prostě ne-…
…Mohly by?
 
Se zelenou láskou,
Merlin s vámi
vaše Alice
________________________________________________________________
 
28. 05. 2018
 
 S nesmírnou láskou, bezmeznou vděčností k vám, kteří rozkvétáte v nalezeném štěstí a dovolili jste mi ho s vámi sdílet, k vám, kteří dosud na svůj moment čekáte, bojujete, nevzdáváte se, přes úskalí života jdete dál či si dopřáváte zasloužený klid ve vakuu, než se rozhodnete kudy a jak, a takové chvíle mi též s vámi dovolujete sdílet, být s vámi - jste mou rodinou, kterou jsem si vybrala. Ti, co mne osobně znají, vědí, jak extrémně zřídka TA slova říkám; jste rodinou, kterou chci a MILUJI. Sdílejte se mnou slunce jedněch, šero druhých, jsme v tom společně, každý jedinečný jsme jeden celek, nikdo není zbytečný ani navíc. Jsme.
Takže není podstatné, kdo září, kdo bloudí, kdo odpočívá; oni vědí, ke komu hovořím. Rodina nepotřebuje detaily, stačí vědět. Dnes je důvod slavit, dnes je důvod podepřít, dnes je důvod truchlit - dnes je důvod milovat 
A jak jinak oslavit rodinné setkání, než tím nejvzácnějším přípitkem, proneseným mlčky, protože víc netřeba?
 
 
Opřený o římsu, zůstal tam. Poměrně dlouho.
Nesbíral sílu jako po zničujícím souboji. Nepokoušel se naladit na melodii hradu, což dělával rád, nechat se unášet, zavřít oči, snít… Ne.
Stál. A vychutnával si jak Jaro, ten neskonale trpělivý zahradník, znalý rozkoše čekání, cenné odměny, jak v něm cosi procitá, na listím osiřelé, větrem usmýkané větvi titěrný výhonek, roste, mohutní, první puknutí, druhé, třetí a už se rozevírá, odhalí korunu květu. Překrásného.
Pak udělal, co neudělal roky.
Severus se rozesmál.
Jen trochu, tlumeně; přesně akorát, jak se směje srdce. Soukromě.
Bylo to natolik překvapující, že několik podřimujících podobizen zmateně zamžouralo, Brutus opět na svém místě na stole, ostentativně uražený, schoulený pod křídly, neodolal, podezřívavě vykoukl.
Severus se otočil, rozhlédl místností. Potřásl hlavou.
Řekl to nahlas. Jako by mohli pochopit.
„Vorvaň.“
A znovu se rozesmál.
 Tak tedy číše vzhůru a do dna!  
Merlin s vámi, s láskou
vaše Alice
________________________________________________________
24. 06. 2018
 Nepropásněte nově přidané Zelené pro Severuse od AQeris 
_________________________________________________________
06. 08. 2018
V Zelených pro Severuse nově přidané "Hvězdy v očích od Lowris" a v sekci Dárky od Vás verše "Pro Alici od Josky" 
_________________________________________________________
08. 08. 2018
S potěšením oznamuji, že na stránkách je nová sekce (najdete ji v menu vlevo) "Příběhy od AQeris". Aktuálně je vložena první povídka, pokračování se již píše. Doporučuji pro příjemnou chvilku pro všechny obdivovatelky Mistra Alana.
Osobně jsem byla nadšená 

 _________________________________________________________________

29.08.2018

Pro sladké čtení vloženo pokračování povídky od AQeris, nové sály vědomí i obrázky v Dárcích 

_______________________________________________________________

19. 10. 2018

Doufám, že jste nezmeškaly dokončení povídky od AQeris, dnes přidáno dokončení "Zelené pro Severuse od Skřítě Epilog" 

_____________________________________________________________

25. 10. 2018

Moji nejdražší Klíčci. V Zelených stále pokračuji, jen jsem v pro mě obtížnější pasáži. Listopad letos zjevně přišel už v září.
Ale mám tu pro vás další střípek, ač poněkud matný, Harryho neodeslaný dopis Severusovi, byť notně sestříhaný:
----------------
…Miloval jsem tyhle naše soukromé okamžiky.
Už se nevzbudila.
Ginny je nemocná.
Pomalu končí sedmý měsíc těhotenství. Ginny je nemocná. Obě moje holčičky jsou. Je to týden nebo dva? Proč si nedokážu vzpomenout, kdy se to stalo?
Mám je obě tady u sebe. Náš dům vypadá jako samostatný pavilon sv. Munga, lékouzelníci se u Ginny střídají, neustále jsou nejmíň tři, přestal jsem je vnímat, pamatovat si jejich tváře, jména.
Neřeknu vám, co mým holčičkám je. Ptal jsem se. Několikrát. Vím, že mi to vždycky trpělivě vysvětlili. Jenže já pokaždé ustrnu po pár slovech, mozek vypne, nepřijímá informace. Tak jsem to vzdal. Došlo mi, že to asi vědět nechci.
Nebo za to může jejich výraz? Vážní, usměvaví, laskaví, věcní; a tolik prolhaní. Protože v očích jim vidím soucit. Lítost. A nejistotu. Ta je nejhorší. Začnou mluvit, slyším prvních pět šest slov a pak – ticho. I když stále hýbou ústy, obrací se ke mně, něco ukazují. Ticho. Neslyším.
Nevím jistě, jestli jsem za to vděčný. Nepojmenované zlo se zdá děsivější. Přesto absurdně nechává víc prostoru k naději.
Je neznat lepší? Horší? Řečnický dotaz, pane, váš názor je mi zřejmý. Ale já nevím. Prostě nevím.
Vždy u nás bylo živo. Teď zde většina rodiny v podstatě bydlí, vůbec neodchází. Ostatní se denně vrací, neměnný rituál, jako by se na něm domluvili; nedávno jsem přemýšlel, jestli není divné, že mě nerozčiluje. Ta jejich každodenní otázka plná doufání už na prahu. Něco nového? Ne, nové došlo. Ginny na nikoho a nic nereaguje.
A slábne. Vypadá tak křehká a drobná, jakou jsem ji nikdy neviděl. Napadlo mě, že se mi vytrácí před očima. Jako kostka ledu, víte? Jako když položíte kostku ledu na stůl a ona se pomalu roztéká, zmenšuje, až… Nesmysl.
Nikdy s ní nejsem sám. Říkám si, jestli lékouzelníci nezůstávají v pokoji spíš kvůli mně? Ginnina osobní ochranka. Jenže to je přeci moje práce. Přísahal jsem jí to před oltářem.
Dnes ji nesmím ani obejmout.
Nehádám se. Nehodlám riskovat, že mě vykážou jako jednou Molly. Mlčím. Dívám se. Ginny leží, oči zavřené, namáhavě dýchá. Čekám na svolení. K opatrnému kontaktu, promluvit na ně. Neuvěřil byste, pane, jak moc umím být poslušný.
Kdykoliv mi dovolí se jí dotýkat, aniž bych rušil nějaké lékouzlo, položím na ni ruce; pod jednou dlaní Ginnino srdce, pod druhou naší maličké. Snažím se ignorovat, že obě zní jinak než dřív. Rychleji, pomaleji, hlasitěji, tišeji, nevím, nedokážu to přesně určit. Ani nepotřebuju. Chápu, co mi vzkazují. Něco je hodně špatně. Ale ne nejhůř, ne. Pořád je cítím, slyším.
Strašně bych si přál vzít je do náručí, schovat a odnést pryč, ven, do zahrady, utéct, na naše místo, cosi ve mně je přesvědčené, že tohle chtějí, že to je jediná šance, že by se uzdravily…!
Jsem směšný.
--------------------
I když tu moc často nejsem - jsem stále s vámi. Mám vás ráda 
Alice

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: A co dál?

(Srdce v okovech, 19. 12. 2016 15:02)

Pokud máš ráda tragedie s dobrým koncem a neodrazuje tě fandom Lotr. Navrhuji povídku Srdce v okovech. Výborná povídka na pár elfů Erestor/Elrond.

Re: Re: A co dál?

(Zuza, 27. 12. 2016 7:42)

Pokud bude dobrý konec, který je již dopsaný, beru vše. Moc děkuji za tip, určitě vyzkouším.
Momentálně jsem z nedostatku fantasy šáhla po Kingovi, kupodivu nic na konci nevybouchlo, ale zase mi hlavní postava zemřela..

Takže hurá na něco nového :)

Re: A co dál?

(Lowris, 10. 7. 2017 14:09)

Ahoj pokud chceš zůstat u HP tak na stránkách www.fantasmagorium.net je pár pěkných povídek, dobře píše Styx

Právě teď..

(Jeanneret, 8. 7. 2017 14:02)

Dobrý den, Alice,
právě teď jsem dočetla Váš Elysejský klíč. Poprvé. Ne naposled. Ráda bych Vám podělovala za tyto pocity..Smích, žal, strach, radost, soucit..Musíte být neskutečný člověk, když dokážete vše naakumulovat a vložit do slov tohoto díla...Ve Vašem světě se ztrácím, raduji i pláču; povznáší mě..Děkuji za to, že si můžu toto odnést do svého reálného světa a tajně z toho čerpat sílu...Děkuji, děkuji...

Díky, Alice, za tvou existenci

(Mayana, 21. 6. 2017 16:38)

Zjistila jsem, že je to pět let od vydání EK v knížní podobě. Mám ho. Momentálně ho čtu a prostě mi to nedá. Alice, musím ti poděkovat. Miluju styl, jakým píšeš. Miluju, co píšeš. Miluju ten příběh. Vhání mi slzy do očí, trhá mi srdce a nutí mne smát se. Najednou. Čtu ho podruhé. A je to stejně intenzivní. Děsím se konce. Protože vím, co mu bude předcházet, jak moc smutno mi bude. Protože vím, že v nejbližší době EK číst nebudu. Je tolik knih, které miluji. Je tolik autorů, které obdivuji. Ze všeho nejvíc však obdivuji tebe, Alice, protože jsi Klíči věnovala tolik... a pochybuji, že mne kdy omrzí. Díky ti za něj, díky za tebe, děláš svět hezčím. ♥

====

(weras, 14. 1. 2017 17:18)

Dnes je to rok,co nás opustil představitel Severuse Snaepa, Alan Rickman.Klobouk dolů před takovým člověkem a hercem,který propůjčil svoji tvář našemu Severusovi.Myslím,že nejsem sama,kdo si na něho při čtení těchto povídek vzpomene a vzdá mu hold!!!!!

Elysejsky klic

(MisaKatrin, 19. 11. 2016 2:41)

Nevím co napsat. Je to moc. Celou povídku jsem přečetla za dva dny. Čistého času 28 hodin. Nemohla jsem se odtrhnout. Pocítila jsem vše. Řvala jsem jak želva. Nejlepší povídka na světě. Co povídka. To je kniha. Netuším kolik stran to má. Ja neumím slovy vyjádřit jak na mě ten příběh působil. Děkuji Ti za něj. Určitě se k němu vrátím. Za půl roku, za rok. Prostě až ho nebudu mít tak čerstvě v hlavě. Zatím sbohem

Re: Elysejsky klic

(Alice, 19. 11. 2016 10:55)

Ahojky, MisaKatrin :-)
Děkuji za všechny tvé pocity, které jsi Klíči věnovala <3 Jsem moc ráda, že ti mohl něco dobrého dát :-)
Měj se nádherně :-)

Strach

(Pája, 18. 11. 2016 17:31)

Ahoj všem věrným Klíčkům a především Velké Autorce. na EK jsem narazila až, když byl dopsán. Psala jsem k němu komentář "Komentáře nepíšu, slashe nečtu." O tom, jak neuvěřitelně mě EK zasáhl a stále se mnou je, se již nebudu zmiňovat. Když jsem se dozvěděla, že bude pokračování, byla jsem nadšená. Nedovedu ani říct proč, ale teď, když se začal zveřejňovat, mám STRACH se do něj pustit. Zaprvé, kvůli tomu, že se přidává po týdenních kapitolách a mé křehké nervy by to nemusely vydržet a za druhé nevím, zda jsem připravena na tak obrovský emocionální výbuch. Jen zběžně jsem pročetla pár komentářů a zjištění, že Severus zemřel, nevím, jestli bych to "přežila. Tímto jsem chtěla pouze podotknout a sdělit autorce, že jí moc děkuji za to, že tu je a dělá něco tak úžasného a především se jí omluvit, že nereaguji pod jednotlivými kapitolami. Věř, že SŠ si určitě přečtu, ale pravděpodobně až v ten moment, kdy budou k dispozici celé. Ale i nadále máš ve mně velkou podporu a do konce života ti budu vděčná, že jsi dokázala něco tak velkého!

Re: Strach

(Alice, 19. 11. 2016 10:53)

Ahojky, Pájo :-)
Jsem šťastná, že tě Klíč provází, ani ty neopouštíš jeho. Tvým obavám z pokračování rozumím, není třeba cokoliv vysvětlovat :-) A rozhodně se neomlouvej, není důvod, Pájo <3
Děkuji ti za Klíč <3

Elysejský klíč - kniha?

(Vraní oko, 29. 10. 2016 18:49)

Už se těším, až se pustím do pokračování, nejdřív si ale rozhodně přečtu znovu EK, jednu z nejlepších českých ff, co jsem kdy měla tu čest číst. Ráda bych se zeptala - někde jsem zahlédla, že EK vyšel soukromě i jako kniha, je ještě v prodeji? A pokud ne, bude ještě někdy nějaký dotisk?

Re: Elysejský klíč - kniha?

(Alice, 4. 11. 2016 7:23)

Ahojky, Vraní oko :-)
Moc děkuji za tvou věrnou přízeň Klíči!
Ano, před lety proběhl soukromý knižní výtisk v přesném množství na objednávky, takže žádná knoha nezbyla, další nevylučuji kompletně, ale příliš reálné to není. Promiň. :-)

Re: Elysejský klíč - kniha?

(Ver, 8. 11. 2016 13:51)

Elysejský klíč je opravdovou perlou české FF a příběhem, který se chystám si brzy znovu přečíst, zvláště, když jsem se po dlouhé době vrátila na tyto stránky a všimla si, že již existuje pokračování... (doufám, že bude stejně perfektní, jako samotný Klíč)

Každopádně však bych sama byla velmi ráda, kdyby se objevila možnost zakoupit si Elysejský klíč v knižní podobě a snad bych tentokráte tuto možnost nepropásla, protože bych tento příběh ráda zařadila do své knihovničky, neb papír je přece jen daleko milejší, než obrazovka monitoru...

Re: Re: Elysejský klíč - kniha?

(Alice, 9. 11. 2016 9:46)

Ahojky, Ver :-)
Jsi velmi laskavá. Děkuji ti za tvou přízeň Klíči :-) Mrzí mě, že opravdu nejsem v situaci, abych v současné době další dotisk zařídila. Tvého zájmu si vážím :-)
Pokračování je již v procesu zveřejňování, ano. Je jiné než Klíč, zda lepší, horší či nečitelné záleží na posouzení každého čtenáře jednotlivě :-)
Děkuji ti, Ver :-)

Piatok 28.10.2016

(Mononoke, 26. 10. 2016 19:52)

Teším sa na príbeh Stopy Šelmy veľmi,
teraz ešte stíhať z práce a mať silu na komenty.
A ak nie hneď, tak hoci s oneskorením,
už teraz tŕpnem, že nebudem prvým.
Prvým čitateľom z fanklubu EK o Zmiji a Levovi,
už sú spolu, čo k tomu im osud pripraví.

Re: Piatok 28.10.2016

(Alice, 27. 10. 2016 1:39)

Moje zlatá Mononoke <3
Na tvé verše plné laskavosti si vždy ráda počkám, až budeš mít chuť, čas, energii :-) A kdyby nebyly pro tebe to pravé, nevadí, už během psaní jsi mě provázela ve vzpomínkách, vždy, když jsem se dostala mezi šelmičkami k vyprávění o Vlčici :-)

Re: Re: Piatok 28.10.2016

(Mononoke, 27. 10. 2016 22:57)

Tých šelmičiek bude viac? Ráta sa do nich aj Zmija a Lev? A bude tam aj Vlčica?
Skoro som si zahryzla z prekvapenia do jazyka. To by bola špica.

Na začiatku niečo hmlisté v bezvýznamnom náznaku,
ktorý sa na konci v EK perfektne pretavil do zázraku.

Ako ukončené:
Dúhovo farebná hopsagulička, vyžarujúca prchavý závan mágie Molly Weasleyové.
Rosehearty... a Harriet, ktorá zachránila Harryho (38. kapitola EK).

A tu bude či nebude pokračovanie:
Svetlo majáku a jedno malé, bezvýznamné mestečko. Ale čo keď v ňom stojí istý dom a v ňom váš jediný syn? (37. kapitola EK).

Tých náznakov je naraz málo i veľa,
všetky povzbudzujú netrpezlivého čitateľa.

Do zajtra je dlhá chvíľa, vyprevaď ma, moja milá... nádej.
Nejaké ďalšie návrhy na budúci vývoj SŠ? Ako by sa mohol vyvíjať dej?

Re: Re: Re: Piatok 28.10.2016

(Alice, 28. 10. 2016 2:10)

Ano, šelmiček bude víc :-) Ale některé nebudou ani čtyřnohé, ani chlupaté... Snad se ti má verze Vlčice bude líbit, i její vlčí smečka (u některých jsem musela hledat "formu" či pojmenování, ale vlci mi byli jasní od začátku, miluju je <3 a k té postavě jsem si ani neuměla představit cokoliv jiného) Ale víc zatím neprozradím, protože na některé si počkáme, než se ukáží :-)
S něčím, co v náznaku v Klíči bylo, skutečně pokračuji, k něčemu se vrátím a vysvětlím zpětně, nové se objeví. Líbit se nebudou každému, ale nudit snad nebudou ;-)
Děkuju, Mononoke! <3

Wow

(An, 27. 10. 2016 15:11)

Už se moc těším až se začtu do nového příběhu :) Jsem neskonale moc ráda, že jsem našla EK, který je v mém srdci navždy dobře střežen :) Alice, děkuji, že jsi mi umožnila vstup do tvého světa :) Je to pro mě nesmírné štěstí :)

Re: Wow

(Alice, 28. 10. 2016 1:58)

Ahojky, An :-)
Moc ti děkuji za tvou přízeň Klíči, jsem ráda, že ti v něm bylo příjemně <3 A budu doufat, že snad i Stopy potěší :-) Děkuji! :-)